Rabí, Velhartice, Sušice
Výlet na jih Plzeňska sliboval hodně. Náš první cíl je jasný, zřícenina hradu Rabí. Stojí ve stejnojmenné obci v okrese Klatovy a již z dálky nám učaroval. Já jsem zde byl několikrát se školou na výletě, pro mou milovanou manželku je to premiéra. Jedná se o rozsáhlý a nejkvalitnější hrad své doby. Majestátní stavba tyčící se nad obcí je vskutku nádherná. Tiše pod hradem protéká řeka Otava a dá se říci, že velikost hradu jsme si dokreslili až při procházce okolo něj. Je také jedním ze Šumavského trojhradí, do kterého patří ještě Kašperk a Velhartice. Na ty mimochodem také dnes přijde řeč. Přístup k hradu je lehký, stejně tak procházka okolo této památky je dobře schůdná a určitě bych ji nevynechal. Vstup je zpoplatněný, ale nejde o nic drastického, rozhodně by cena mohla být za tento skvost i vyšší. Parkování je v blízkosti na náměstí, popřípadě zastávka veřejné dopravy ze Sušice, Klatov, ale i snad Prahy tamtéž.
O kousek dále je město Sušice. Pro nás pamětníky známé výrobou zápalek v továrně SOLO. Jako dítko jsem i zde měl čest pobýt a továrnu ještě za provozu shlédnout a toužil se stát sirkařem. Bohužel z plánů sešlo a továrnu by jste dnes hledali marně, stejně jako my. Hotel Svatobor, ve kterém se odehrávala má škola v přírodě, již zjevně také svá léta života dokonal, i když stále stojí. Krásné nábřeží tak, jak si ho pamatuju z dětství zůstalo plné života a nezměnilo své kouzlo. Projít se středem města za šumu řeky je prostě parádní. Náměstí doznalo spousty oprav a vypadá o dost lépe, i přesto jsem si tohle město tehdy zamiloval. Na kopci stejného jména, jaký nesl hotel, stojí rozhledna, ke které není nijak těžký výšlap. Míst v okolí je nespočet, Antýgl, Kvilda, Srní, Modrava, Železná Ruda, Čertovo či Černé jezero a je tak na každém, kam se odtud vrtne.
Nemůžeme při toulkách okolo Sušice vrtat a vynechat další z trojice hradů střežících Šumavu, Velhartice. Pokud bychom měli napsat stručně o této monumentální stavbě, napíšeme nádhera a jdeme od válu. Hrad ze třináctého století je oproti jiným poměrně zachován, pořádají se zde různé akce, ale i bez nich nám vyrazil dech. Nevím proč, tenhle skvost si z dětství moc nevybavuji, byť jsem zde také několikrát byl. O to více teď tu krásu obdivuji společně s mou krásnou manželkou. Nedá se tedy jinak, než nádhera, ale to už jsme psali. Parkoviště kousek pod hradem, přístup snadný a poplatek za vstup pár kaček. Kousek pod hradem "lezeme" do restaurace "U bílého beránka". Je patrné, že se zde život zastavil v osmdesátých letech, i hospodský vypadá jako ze slunce seno. Hlad však velí, výběr z několika českých jídel, cena velmi pěkná, jsme zvědavi na porci a chuť. Výsledek skvělý, kuřecí noha perfektně upečená, barambory patrně domácí. Manželka slintá po smažáku s hranolky. I to chutná výtečně, neplave to v omastku, sýr není vyteklý a přesto je vláčný, hranolky snad i lepší, než ve fast foodech. Takže nečekáme-li hotel Grand a chceme se normálně, levně a dobře najíst, s notnou dávkou nostalgie je tohle právě to správné místo.
Takže neseďme doma a pojďme ven...