U Broučka Milevsko

Z našeho pohledu jde o oblast označovanou jako mezi. Myslíme si, že se zde turisté dělí na ty mířící do Tábora a ty, jež pádí na druhou stranu, tedy do Písku. Až vlastně Klášter nás přesvědčil o tom, že i Milevsko může být turistickým cílem. A k turismu patří i dobré jídlo nebo řekněme alespoň odpovídající zahnání hladu. Čistě náhodně si pro tuto činnost vybíráme restauraci s penzionem, jež na místním náměstí nelze úplně přehlédnout. U Broučka lze zajít do oddělené pivnice, ve které je živo i dopoledne nebo do restaurace. Tu si vybíráme i my. Interiéry jsou krásné, až luxusní by se dalo říct. Velmi působivé, ale jídelní lístek je oproti našemu očekávání poněkud střídmý. Výběr je ze dvou polévek a několika jídel, leč klasických a soudě dle pohledu k vedlejšímu stolu, kde se právě obědvajícímu páru dělají boule za ušima, přípravě se věnují s maximální péčí. Stabilní nabídka je pak doplněna cca 4-mi jídly týdenní nabídky i sezónními peckami a tak si od velmi pozorné a milé obsluhy necháváme doporučit husí nožičku se zelím a knedlem, manželka podléhá Svatomartinským plněným knedlíkům s bílým zelím a husím sádlem a cibulkou. Na jídlo nečekáme nikterak dlouho, na náš vkus by mohlo býti teplejší. I přes to, že je tedy chladné lze říci, že chuťově mu není co vytknout. Tedy z našeho pohledu nenáročných strávníků, kteří chtějí zahnat hlad něčím dobrým. Pan Pohlreich by asi něco našel, co by ve svém televizním pořadu stálo za zveličení, za nás jde o příjemný zážitek. Cena je odpovídající, řekněme takový cenový průměr v oblasti gastronomie. Jenže taky to tady není žádný smažák v housce přátelé a tak jednoznačně můžeme říct, že i tady se dá velice dobře najíst za rozumné peníze a dokonce si náležitě pochutnat. Tak tedy dobrou chuť.