Mariánská Týnice
Lze nalézt i Mariánský Týnec. Pro začátek, jak je to tedy správně? Ten Týnec je název obce, na jejímž okraji je postaven klášter se svým statkem, tedy přesněji dvorem, pojmenovaný Mariánská Týnice. Mnohé důvody či mýty se zde dají slyšet i vidět, ale to prozrazovat nebudeme. Samotný klášter je nádhernou ukázkou Santiniho stavitelství, je tedy jakýmsi odkazem Jana Blažeje Santiniho Aichela, který se snoubí spoluprací se sochařským mistrem Matyášem Bernardem Braunem. Tato spolupráce byla velice šťastnou volbou, jak je zde na tomto skvostném místě patrné. Mariánská Týnice spadala pod Cistercium Mater Nostra, tedy mateřský klášter v Plasích a tak ji obýval také řád cisterciáků. O jejich zvláštním a zajímavém životě, ač by se mohl zdát opak, se dozvídáme nejen zde, ale i v Plasích a i když se jednalo o jeden a ten samý řád, určité rozdíly jsou patrné. Proto stojí za návštěvu obě místa, aby si člověk mohl udělat ucelený obrázek. Stejně, jako s plasským klášterem i s tímto, je spojený slavný rod Metternichů. Ovšem ani jeden z klášterů nedoznává větších stavebních změn, za což dnes můžeme jen děkovat. O zajímavostech kláštera v Plasích je vše důležité napsáno, Mariánská Týnice jich také několik ukrývá. Tak například jeden z posledních zde žijících opatů, Fortunatus Hartmann, zde nechává vybudovat vodovod. Ten je složen z 269 kusů jedlového vrtaného dřeva, kdy každý kus je v délce 9 českých loktů. Na dnešní jednotky délky se jedná o 59,3 centimetru. Popravdě, nejsem architekturou nijak políben, na rozdíl od mé milované manželky, i když ta je políbena také jen tak zlehka, vodovod je vlastně s malbami a sochami to první, co nás přímo uhranulo. Krása se snoubí s nádherou a tajemno tohoto místa ještě umocňuje pověst o Dešťové, nebo chcete-li Plášťové Panně Marii. Ta prý v dobách sucha na zdejší pole svolává déšť a poutníky ochraňuje svým pláštěm. Žel bohu, jsme zde po nedávných deštích a tak není asi tak úplné sucho k tomu, aby se i nám zjevila. Jednou z ran osudu pak je konfiskace majetku řádu, kdy ke zmíněným klášterům ještě patří Velehrad, Zlatá Koruna, Sedlec, Pomuk, Žďár nad Sázavou, Vyšší Brod, Vizovice, Zbraslav, Osek, Skalice, Svaté Pole a Hradiště. Z toho plyne, že se řád neměl úplně špatně a dochované záznamy i vyprávění průvodců či historiků to jednoznačně potvrzují, kdy o to více je obdivuhodný a nepochopitelný styl života řádu. Jak již bylo zmíněno, Josef II. si vybírá svou daň formou konfiskace a řádu zůstává pouze Vyšší Brod a Osek. Nejen propad majetku a hodnotných věcí, ale téměř dokonalé rozprášení řádu mělo dopad i na jiné sféry, dokonce i na obyčejné lidi. To už ale zabíháme do věcí, které se každý návštěvník tady a v nedalekých Plasích dozví. Konkrétně zde jsou k prohlídce dva okruhy bez, či s průvodcem za cenu 80,- kaček a parkováním na přilehlém parkovišti zdarma. Tak snad už jen zbývá dodat, neseďte doma a pojďte ven.