Jetřichovice a Pyšná princezna

Národní park České Švýcarsko je rozsáhlý dosti, ačkoliv se to na mapě nemusí zdát. Divoká a Edmundova soutěska, Pravčická brána. To jsou bezesporu největší taháky parku, i když po požáru se najde dost zvědavců spíše na měsíční krajinu, než park.

Dalším z významných a hojně navštěvovaných míst, jsou Jetřichovice. Celkem nenápadná obec, přehlédneme-li davy turistů. Naprosto všichni míří k výstupu na Mariinu vyhlídku, ze které máte park, jako na dlani. Nutno zmínit, že i my jsme se vydali a málem nedolezli. Po cestě mnozí vzdávají s ohledem na prudké a dlouhé stoupání, dokonce je potřeba zdolat několik schodů, cesta je písková, což samo o sobě chůzi příliš nepomáhá a v neposlední řadě je na trase k vrcholu hned několik míst ohraničených hlubokými a prudkými srázy bez zábradlí, či jíného jištění. Chápeme, že tyhle aspekty jsou pro mnohé nepřekonatelné a cestou tak z davu odpadají právě tito lidé. I tak jich na vrchol s jazyky na vestě vyšplhá celá řada a je tak téměř neustále poměrně tlačenice. Odplatou ale je překrásný výhled na onu přírodu široko daleko, ten nespoutaný kus naší země za to nakonec stojí.

Co ovšem už téměř nikdo neví a je to místem opodál, kde se dá na oplátku po pěkném rovném lesním terénu projít, je Grieselův rybník, nebo také Pavlínka. Sestupujeme z Mariiny vyhlídky plni krásných dojmů a vyrážíme k rybníku. Tam už téměř sami. Rusalčina jeskyně s Rusalkou, které se má manželka lekla, klidné a tiché místo, bývalý motorest, jež je dlouhá léta opuštěn a přitom za dob své slávy, alespoň dle popisků, zde bývávalo velmi vyhledávané a zajímavé místo. Nebudeme prozrazovat více, jen snad, že ona Pavlínka byla velmi sličná a …. Ale ne, jen sem vyražte a sami pochopíte, jak krásné a tajuplné místo to je. Obcházíme rybník po pěkné cestě a je nám tím umožněn průchod bývalým vodním náhonem, na jejichž obou koncích se dozvídáme hodně zajímavých informací o historii a současnosti tohoto místa. Vlastně jsme rádi, že davy turistů skončí na nedalekém koupališti a nevědomky tohoto tajemného koutu, sem nejdou. Tím je zde nám dopřán naprostý klid. A pro všechny letní návštěvníky malý tip, k místu vedou dvě cesty hned vedle sebe. Lávka a brod, který v létě velice příjemně ochladí.

Na podporu místních podnikatelů jsme ubytováni v penzionu U nás ve Vysoké Lípě. Cestou z Jetřichovic, vlastně na jejich opačném konci je nové parkoviště. Z toho vede jedna ze dvou cest, velmi příjemná v rovinatém úseku v délce cca dva kilometry. Druhá a kratší z cest do tohoto cíle vede také z parkoviště, ovšem až z toho ve Vysoké Lípě. Tuto trať si vybíráme my, pocit kratší cesty po výšlapu na Mariinu vyhlídku, se nám zdá být lepší variantou. Kratší cesta však skrývá jedno veliké překvapení, a to prudké klesání, které zvládáme po snad nekonečných schodech. Tuhle cestu půjdeme i opačně, tedy čeká nás další výšlap. Teď tedy sestupujeme k říčce Kamenici, která o několik kilometrů dále protéká již zmíněnými soutěskami. A už jsme u ní. Pozůstatky budov na mne působí nejprve hodně strašidelně, záhy se však dozvídám, že jde o Dolský mlýn. V minulém století zájezdní hostinec a policejní stanice, zastávka výletních lodí, po kterých v současnosti není ani památka a docela valím zraky při pohledu na říčku, že by tady snad někdy nějaká výletní loď plula. Není to však jen obyčejný bývalý mlýn, je to místo, kde se pytlovali zbrojnoši. Ano, je to přesně to místo, kde se natáčela scéna Pyšné princezny, kdy ve mlýně bojoval král Miroslav se zbrojnoši, jenž princeznu Krasomilu hledali. Zajímavé, tajemné a přesto naprosto uchvacující místo, kam se dá dorazit ze zmíněných Jetřichovic pohodlně i s kočárkem, nebo malými dětmi. Proto neseďte doma a pojďte ven, vždyť taková místa si vysloveně o naši návštěvu říkají.