Česká Kamenice
Naše pouť začíná v obci Srbská Kamenice, kde 26.ledna přesně před padesáti lety, tedy v roce 1972, do místních lesů dopadlo letadlo pravidelného letu z Kodaně do Záhřebu. Z 28 pasažérů přežila jediná osoba, a to letuška. Ta se dlouho zotavovala v dnešní LDN v České Kamenici. Uctíváme památku tragicky zesnulých. Na jejich počest je zde malý památníček s popisem událostí a ještě dnes nám při čtení těch řádků běhá mráz po zádech.
Posouváme se dále do obce Jánská. Všudypřítomný pískovec vytváří překrásnou scenérii a pomáhá tak s okolními lesy uschovat další tajemství. V Jánské, respektive části nazvané Rabštejn, se ukrývá nacistická podzemní továrna, ve které se za války vyráběly letecké motory. Areál je přístupný s průvodcem a duch smutné doby na vás dýchá z každého směru. Nachází se zde i muzeum koncentračního tábora a tuhle minulost je potřeba neustále připomínat, zejména generacím budoucím.
Teď už ale do současnosti. Výlet do okolí České Kamenice není nijak náročný a i pro děti to bude doslova zážitek. Tras je několik, my si volíme následovně. Auto necháváme u koupaliště a po žluté míříme lehkým stoupáním k parku miniatur Mlýnky. Naše první zastávka dle přítomných ohromuje všechny věkové skupiny. Umístění není náhodné, neboť se má jednat o miniatury budov v okolí potůčku. Provedení je bravurní, doplněné o hráze, osoby i zvířata. Stoupáme dále po žluté k prvnímu skalnímu útvaru, jež nabízí výhled do okolí. Žába ještě ale úplně plný rozhled nenabízí a proto brzy pokračujeme stále po žluté k další, tentokráte fantastické vyhlídce Ponorka. Výhled odtud je nepopsatelně krásný a určitě si jako my řeknete, že ta naše země je fakt nádherná. Při pohledu na tu krásu se občerstvujeme, aby jsme mohli za několik chvil pokračovat přes vyhlídku Tell-Platte, nikdo neví, proč Vilém Tell má tady vyhlídku mimochodem, a kapličky Svaté trojice vytesané ve skále, až k Bratrským oltářům. Místo, kde se věřící scházeli, schováno uprostřed v lesích, něco naprosto fantastického. Jakoby byl člověk v kostele a přesto tady, uprostřed lesů. Neuvěřitelné. Kdo neviděl, neuvěří. Odtud se vracíme, ale již po modré, aby jsme došli k poslední vyhlídce na této straně. Jehla nám poskytla naprosto skvělý výhled, nejlepší ze všech předchozích vyhlídek. Naprostý unikát, i v létě cítíte vítr, jak vám omílá tváře, skvělé. Fantastický zážitek. Po modré sestupujeme prudším klesáním zpět k autu. Popojíždíme téměř do centra. Odtud opět pěšky do táhlého stoupání ke zřícenině hradu na Zámeckém vrchu. Dovede vás sem zelená turistická značka, závěr je trošičku náročnější, ale zvládnutelný. Nenechte se opít zříceninou a vstupte do jejích útrob. Skrývá totiž rozhlednu vystavěnou právě v útrobách hradní věže, není proto z venčí dobře viditelná. Z jejího ochozu uvidíte všudypřítomné pískovcové útvary, z nichž zub času vytesal překrásné tvary, ale i město samotné. Manželka nechce jít zpět stejnou cestou a proto vybírá tu, která není v mapě označena, přesto tady je a měla by vést po obvodu celého vrchu pěkně dolů, kde by se měla spojit s tou dobře značenou. Jde se super, proč není cesta pro turisty značena, vždyť by se tudy šlo nahoru podstatně lépe. Ale proč je tady ten ohradník? "Prosím tě", slyším za zády, "kravky nám nic neudělají, ty se nás ještě budou bát". Podlézáme tedy oplocení a vzhůru dolů. Už po pár krocích se mi ty krávy zdají větší, než jako obyčejné krávy a proč nevidím vemena? No protože to jsou býci, kteří zase tak přátelští nebývají a je jich tam asi dvacet. Naše cesta vede ohradou jen pár desítek metrů, dvě třetiny běžíme a na konci přichází skluz, za který by se nemusel stydět skvělý fotbalista. A býci? Těm jsme ukradeni, možná býti jim blíž než na sto metrů, co jsme byli, vypadalo by to mnohem zajímavěji. Takže přátelé tou samou cestou zpět, i kdyby se vám jiná cesta zdála mnohem lepší.
Českou Kamenici ještě úplně neopouštíme, jen se přesouváme do místní části Horní Kamenice, respektive na úplný konec směrem na obec Kytlice. Ta vešla do mnoha pamětí tragickou nehodou nadějné herecké hvězdy Tomáše Holého. K výškám, tedy ne těm hereckým, budeme šplhat i tady. Za průsmykem na menší odstavné ploše necháváme oře a šplháme tentokráte po červené, rozhodně ne však moc náročné, okolo zříceniny hradu Fredevald na výšinu Pustý zámek. Naprosto unikátní zážitek, kopce a vrchy jakoby na dotek od vás a pod vámi údolí říčky Kamenice (menu / U - Hřensko, Rys ...). Naprostá paráda. Věděli jste, že zrovna onen průsmyk, jež se právě krčí pod vámi, je nejužší místo ve střední Evropě, kde se na jedné hromadě sešla železnice, silnice a řeka? Mám tyhle končiny moc rád, pracovně jsem tímto místem projel za měsíc a půl 862 krát a zvažovalo se, zda by neměl být tento počin zapsán do knihy rekordů. Nakonec jsem dostal ocenění od zaměstnavatele, čímž byla tato kapitola uzavřena.
Při takové túře vám určitě vyhládne. Nám ano a vřele vám doporučujeme pekárnu Martin právě v Horní Kamenici. Určitě ji nepřehlédnete, poznáte ji tak, že tam bude stále dost lidí. Několikrát denně čerstvě upečené sladké i slané pečivo a ta chuť!!! Zároveň si můžete dopřát jakoukoliv uzeninu, nebo teď už i restauraci, prostě fantazie. Možná si říkáte, že jen pečivo a párek, ale tady pečivo prostě není obyčejné pečivo. Onehdá jsem měl možnost, i když z donucení okolnostmi, vyzkoušet restauraci přímo u vlakového nádraží. Údajně tam mají skvělé polévky. No možná, já ji nikdy nevyzkoušel. Za to jsem chtěl okusit hlavní chod, kdy jednou byl studený, protože byl ze včera a neřekl jsem obsluze, že to chci ohřát, podruhé na jídlo prostě zapomněli, protože kuchař neměl svůj den a do třetice všeho dobrého je mi sděleno, že oběd bude, až kuchař dokouří a dopije pivko, protože potřebuje soustředění. Nečekám (podrobněji se zmiňuji na www.nectu88.webnode.cz/menu/příběhy/Kytlice...). Nutno dodat, že restaurace je typická nádražní hospoda a tady zázraky čekat fakt nemůžete. Bohužel ani to jídlo, což asi za zázrak považováno je. Ovšem restaurací v České Kamenici, zejména pak v centru, najdete dost na to, aby jste si vybrali, pokud tedy pekárnou a restaurací u Martina zbytečně pohrdnete. Výborně lahodnou sváčou končíme naše dnešní putování, vezeme si toho i dostatek domů, i když se obávám, že spoustu z toho do sebe pro tu výbornou chuť nacpeme ještě cestou. Přátelé a výletníci, dobrou chuť. Načerpejte dostatek energie, aby jste jen neseděli doma a šli ven.