Lipník nad Bečvou

Přiblížily se Velikonoce. "Už to není, co bývalo", zalamentovala si má manželka. "Dříve se barvila vajíčka, chodily dětičky, pak přišel Covid a začali chodit jen opilci. To prostě není ono". Co s tím chcete dělat jiného, než vyrazit pryč. Třeba na? Na Moravu, tam jsme ještě nebyli. Je pravdou, že v tento čas se spousta Čechů na Moravu vysloveně žene, pomineme - li věřící menšinu, drtivá většina lidí jež známe, pospíchá do její jižní části. Oh ano, ona degustace vín. Kolik lidí z našeho okolí jsou znalci? Během roku popíjejí nesmrtelný Cechovní pohár za 69,-, ale období degustací nemohou vynechat. Nikdo z nich vám pak neřekne, tam a to bylo dobré, tu po ovoci, onde zase po špenátu třeba. Ne, měřítkem té většiny samozvaných znalců je počet. Dvacet sedm, tolik jsem jich ochutnal, ale Ferda, ten jich zvládl třicet pět a ještě k tomu sežral tác chlebů se sádlem. Tak takhle ne, přátelé. Čtyři dny dovolené ve střední Moravě. Středobod výprav a náš tábor rozbalujeme v Lipníku nad Bečvou. Jako řidič z povolání si toto město pamatuji jako jedno z těch zaprášených na cestě z Přerova dál na sever. Musím uznat, že dálnice městu hodně pomohla, ovšem o Přerovu se vyjadřovat nebudu. Ten jsme i z našich cest prozatím vynechali. Co v Lipníku?

Začněme ubytováním. Předem objednaný pokoj ve Wellness penzionu u Grygarů v samotném centru byl moderně zařízen. Nijak zbytečně veliký, přesto jsme byli maximálně spokojeni. Velmi příjemný a vstřícný personál. Cena rozumná, řekněme střední třída, ke které je potřeba připočíst případné snídaně, vířivku nebo saunu, které nejsou v ceně. Za nás jedna snídaně a jeden romantický večer ve vířivce, i když popravdě pro mne romantický večer začal, až když jsem z té horké vany konečně vylezl. Musíme taky ale vytknout dvě věci. Parkování uvnitř penzionu, byť místa byla volná, nám nebylo nabídnuto a tak náš plechový oř odpočíval u hlavní silnice, o které tedy i při otevřeném okně nevíte a ta podstatnější část pro mou milovanou manželku byla ta, že v nabídce penzion uvádí sekt zdarma pro ubytované při využití vířivky nebo sauny. Až když jsme se šli vařit nám bylo sděleno, že bublinky jsou jen při využití všech dostupných možností, jak se stát ovarem. K jedné vířivce bubliny nedají, což z letáčku ani jiné nabídky není jak vyčíst. Přesto tento penzion doporučujeme a určitě se sem v budoucnu ještě rádi vrátíme. Stejně bubliny moc nemusíme.

Město Lipník nad Bečvou není nijak veliké z pohledu turisty. Jasně, mají tady sídliště, ale za tím asi nejedete, že ano? První zmínka je z roku 1238, ovšem všude se dočtete, že město je mnohem starší. Spadá do Olomouckého kraje a s Olomoucí je od roku 1989 městskou památkovou rezervací. Ve městě najdete okolo 100 památkově chráněných objektů. Potud základní informace, které se dozvíte všude. Z našeho pohledu je Morava ráj cyklistů, dokonce i místní v hojném počtu stále tento prostředek používají k přepravě po městě, především pak starší obyvatelstvo za nákupy. Mimo města jsou cyklostezky pěkně opravené a udržované. Náměstí v Lipníku je pěkné, staré jádro města prošlo jistou omlazovací kúrou, která mu jen prospěla. Najdete zde i restauraci U Marka, která zvenku nevypadá nijak extra lákavě, ovšem k okolnímu výběru, nebo spíš nevýběru nám nic jiného nezbylo. A opět jednoznačně pochvala, neboť i interiér je trošku z osmdesátek, ale personál milý, vtipný a kuchyně výtečná za velmi pěkný peníz. Ochutnali jsme večer i točený Radegast. Ženská část naší výpravy, tedy má báječná manželka si výjimečně také dala 10 - ti stupňové, zatímco já 12 - ku a oba jsme jednohlasně museli konstatovat, že tak výborný Radegast jsme ještě nikde nepili.

Z našeho pohledu nejlepší na konec, vlastně začátek naší dovolené, ale konec kapitoly o tom, proč jet zrovna sem. 2 km od města po dobře značené cestě, silnici, cyklo i pěší, se majestátně tyčí jeden z největších dochovaných hradních komplexů v Evropě. Hrad Helfštýn je již před příjezdem do města vidět. Rozhodně nejde přehlédnout. "Mohli jsme tam taky dojít", pronesla má půvabná manželka při míjení několika návštěvníků, šplhajících vzhůru k hradu. Musím uznat, že tentokráte jsem byl líný a využil jsem krásné asfaltové silnice, jež vede až na veliké parkoviště pod hradem. Parkovné stovku na den a vstupné ve velmi podobné relaci nás velmi potěšilo. Při velikosti hradu, rozumějte - porovnávali jsme s Karlštejnem, jsme za cenu vstupného na onen Karlštejn mohli na Helfštýn pětkrát ale, i přes srovnatelnou rozlohu a majestátnost toho přeci jen není tady tolika nabídnuto. Nicméně, výhled do okolí, lidové tradice mezi hradbami, vůbec prostředí samotné je fascinující. Přátelé, mohli bychom tady napsat spoustu slov, která by stejně nemohla obsáhnout to, co je zde k vidění a zažití. Třeba právě proto neseďte doma a pojďte ven...