Lipník nad Bečvou

Přiblížily se Velikonoce. "Už to není, co bývalo", zalamentovala si má manželka. "Dříve se barvila vajíčka, chodily dětičky, pak přišel Covid a začali chodit jen opilci. To prostě není ono". Co s tím chcete dělat jiného, než vyrazit pryč. Třeba na? Na Moravu, tam jsme ještě nebyli. Je pravdou, že v tento čas se spousta Čechů na Moravu vysloveně žene, pomineme - li věřící menšinu, drtivá většina lidí jež známe, pospíchá do její jižní části. Oh ano, ona degustace vín. Kolik lidí z našeho okolí jsou znalci? Během roku popíjejí nesmrtelný Cechovní pohár za 69,-, ale období degustací nemohou vynechat. Nikdo z nich vám pak neřekne, tam a to bylo dobré, tu po ovoci, onde zase po špenátu třeba. Ne, měřítkem té většiny samozvaných znalců je počet. Dvacet sedm, tolik jsem jich ochutnal, ale Ferda, ten jich zvládl třicet pět a ještě k tomu sežral tác chlebů se sádlem. Tak takhle ne, přátelé. Čtyři dny dovolené ve střední Moravě. Středobod výprav a náš tábor rozbalujeme v Lipníku nad Bečvou. Jako řidič z povolání si toto město pamatuji jako jedno z těch zaprášených na cestě z Přerova dál na sever. Musím uznat, že dálnice městu hodně pomohla, ovšem o Přerovu se vyjadřovat nebudu. Ten jsme i z našich cest prozatím vynechali. Co v Lipníku?

Město Lipník nad Bečvou není nijak veliké z pohledu turisty. Jasně, mají tady sídliště, ale za tím asi nejedete, že ano? První zmínka je z roku 1238, ovšem všude se dočtete, že město je mnohem starší. Spadá do Olomouckého kraje a s Olomoucí je od roku 1989 městskou památkovou rezervací. Ve městě najdete okolo 100 památkově chráněných objektů. Potud základní informace, které se dozvíte všude. Z našeho pohledu je Morava ráj cyklistů, dokonce i místní v hojném počtu stále tento prostředek používají k přepravě po městě, především pak starší obyvatelstvo za nákupy. Mimo města jsou cyklostezky pěkně opravené a udržované. Náměstí v Lipníku je pěkné, staré jádro města prošlo jistou omlazovací kúrou, která mu jen prospěla. Najdete zde i restauraci U Marka, která zvenku nevypadá nijak extra lákavě, ovšem k okolnímu výběru, nebo spíš nevýběru nám nic jiného nezbylo. Ve městě je k vidění, kromě tedy restaurace, několik kaplí, kostelů a také zámek s unikátně umístěnou zahrádkou. Ten však není úplně přístupný, neboť v něm sídlí městský úřad. Naopak alpská zahrádka na střeše je pro veřejnost přístupná, projít se můžeme taktéž po zámeckém parku. Hned vedle stojící Piaristický klášter je jednoznačně další chloubou města. Dále jmenujme alespoň zvonici či městské hradby, které se do dnešních dní alespoň částečně zachovaly. Je toho na menší město poměrně dost, jenže ten největší tahák na nás teprve čekal.

Z našeho pohledu nejlepší na konec, vlastně začátek naší dovolené, ale konec kapitoly o tom, proč jet zrovna sem. 2 km od města po dobře značené cestě, silnici, cyklo i pěší, se majestátně tyčí jeden z největších dochovaných hradních komplexů v Evropě. Hrad Helfštýn je již před příjezdem do města vidět. Rozhodně nejde přehlédnout. "Mohli jsme tam taky dojít", pronesla má půvabná manželka při míjení několika návštěvníků, šplhajících vzhůru k hradu. Musím uznat, že tentokráte jsem byl líný a využil jsem krásné asfaltové silnice, jež vede až na veliké parkoviště pod hradem. Parkovné stovku na den a vstupné ve velmi podobné relaci nás velmi potěšilo. Při velikosti hradu, rozumějte - porovnávali jsme s Karlštejnem, jsme za cenu vstupného na onen Karlštejn mohli na Helfštýn pětkrát ale, i přes srovnatelnou rozlohu a majestátnost toho přeci jen není tady tolika nabídnuto. Nicméně, výhled do okolí, lidové tradice mezi hradbami, vůbec prostředí samotné je fascinující. Přátelé, mohli bychom tady napsat spoustu slov, která by stejně nemohla obsáhnout to, co je zde k vidění a zažití. A právě proto neseďte doma a pojďte ven...

A ubytování poskytuje penzion U Grygarů nedaleko centra. Za pár kaček opravdu báječné ubytko s vířivkou