Náchod

Město na samém okraji republiky, tedy nedaleko polských hranic. Dlouho jsme zvažovali, zda se vypraviti zrovna sem, jelikož spousta, nebo lépe řečeno téměř všechny turistické cíle, jsou návštěvníkům dostupné od dubna do října a v zimě bohužel nic. Ale tohoto jsme si v Královéhradeckém kraji, ve kterém město leží, všimli i mimo Náchodsko a myslíme si, že si tím hodně ubírají kredit mezi námi turisty. Na straně druhé jsme měli možnost navštívit některá místa, která o hlavní sezóně zůstávají ve stínu známějších turistických cílů, či snad úplně bez povšimnutí.

Centrum města je opravené a velmi působivé, trošku nám vadí betonové dláždění, jež vyplňuje Masarykovo náměstí s kostelem sv. Vavřince. Celý prostor pak slouží jako parkoviště. Ve městě samotném je pak k vidění několik kanónů a dělových koulí. A není se čemu divit. Významným způsobem se do historie města podepsala 30-ti letá válka a tak je nedaleko, v době naší návštěvy ještě uzavřená, Josefovská pevnost a pak i v okolí je k vidění, u některých i k návštěvě, několik pevnostních opevnění. Na obranu tehdejšího Československa za 2. světové války jich bylo vybudováno hned několik v těžké pevnostní linii a taktéž lehké. Obě se pak propojují zde a máme ten dojem, že z celého příhraničí je zde soustředěno, nebo snad zachováno a zpřístupněno nejvíce takových staveb. Zpět k centru, ve kterém je poměrně živo, a to i ve večerních hodinách. Dle místní mládeže se zde žije dobře. Dodáváme, no bodejť ne, Polsko za humny a k tomu obchodníci dodávají, jak jsou nízké ceny v blízkém Polsku znát na kupní síle. Co k tomu říci? Ve městě za návštěvu stojí i muzeum dětských kočárků, výstava panenek a patentních listin, ale my míříme i jinam.

Pro cyklisty bude zajímavý 40km okruh Boženy Němcové, vedoucí z Náchoda do České Skalice s Barunčinou školou a muzeem Boženy Němcové a dále pak do Babiččina Údolí.

Zámek Náchod je dominantou města a již zmíněného náměstí. Lze se k němu vypravit, leč kopec je to ukrutný a procházka velice náročná. Pro všechny pohodlnější, jako jsme i my, slouží parkoviště přímo pod zámkem a tak je tedy patrné, že po poměrně dobře značené cestě je možné dojet až k němu vozem. I zde ale narážíme na otevírací dobu jen v hlavní sezóně, přesto je prostor zámecké zahrady i obory plný návštěvníků. Z bývalého letního kina je vytvořena zámecká obora, ve které se prohánějí daňci. Některé z nich máme téměř na dosah ruky, prostor nám ale přijde pro zvířata poněkud otřesný. Z volně přístupných vyhlídek u zámku je nádherný výhled do okolí a v zámeckém příkopu se nachází největší medvědárium v republice. Říká se, že k opevnění kdysi přišli dva zvědaví medvědi, Ludvík a Dáša. Stráže si jich všimli a začali křičet. Méďové se dali na útěk, jenže slabší Dášu dostihli, zajali a odtáhli na zámek. Ludvík byl smutný a všude ji hledal, až jednou potkal lišku a protože se říká, že lišky jsou moudré, zeptal se jí, zda někde Dášu neviděla? Ta mu odpověděla, že stejné zvíře, jako je on sám, viděla na zámku, jak se tam o něj lidé starají. Ludvík se tedy vydal na zámek, nechal se zajmout a tak se opět se svou Dášou shledal. Pravdou ale je, že se jednalo o medvědy odebrané z cirkusu a po různých peripetiích byly umístěni sem. Dnes již můžeme vidět jen Ludvíka, neboť Dáša jej opět opustila, tentokráte navždy. První víkend roku 2023 odešla do medvědího nebe. A něco málo k majitelům, kterými se od roku 1842 stal rod Schaumburg-Lippe. Jiří Vilém a jeho choť Ida z Waldecka-Pyrmountu přes léto pobývají v nedalekých Ratibořicích, ano odtud Babička a přes zimu zde v Náchodě. Jejich dcera při své nemoci je léčena nedalekou "vostrou vodou", kterou si mimo jiné nechává na své panství dovážet i Albrecht z Valdštejna. Po dceři Jiřího Viléma a Idě pak voda dostává svůj název a do 90. let minulého století je stáčena a prodávána pod názvem Běloveská minerální voda Ida. Dnes zámek nabízí čtyři základní okruhy.

Běloves je městská část, která od hlavní silnice vypadá jako sídliště s nákupní zónou. Za tímto balastem však stojí krásná promenáda, oproti jiným městům, kde za obchoďáky straší nakupená zemina, jež se nechává v poklidu zarůst. Na této promenádě lze ochutnat a i si načepovat minerální prameny a že budou mít něco do sebe napovídá i množství lidí, jež do těchto míst směřují. Kousek po proudu Metuje se dostaneme ke splavu, u nějž dnes stojí trosky kdysi slavných lázní a stáčírny Běloveské Idy. Jeden ze starousedlíků nám vypráví: "Polsko bylo zasaženo válkou hned dvakrát, poprvé, když se němci hnali na Rusko a podruhé, když je sověti hnali zpět. Do té doby ale bylo příhraničí mimo hlavní boje, protože tady byla vždycky bída. Políčka v kopcích nebyla nijak úrodná a tak se tady spíše živořilo. Až když se sověti vraceli, plundrovali co mohli a co nezplundrovali, obsadili lidé vracejíce se z koncentračních táborů. Tím byli vyhnáni zde žijící němci, ale i češi a z toho mála, co tady bylo, nezbylo vůbec nic. A zatímco zničenému Německu pomohli Američané, protože bylo lepší do Německa nasypat peníze, než je nechat na holičkách a riskovat, že by se opět vzbouřili, na Polsko se vykašlali všichni. Za minulého režimu tak bylo pro obyvatele na naší i Polské straně vypravováno několik autobusů, které je vozily do fabrik a továren, jež zde na Náchodsku vyrostly. Byl to strašně chudý kraj a ještě v 90. letech to v Kudowě vypadalo, že tam válka skončila včera. Pár polorozpadlých baráčků, zarostlých houštím, polní cesty, no prostě hrůza. Za 20 let se ale poláci zmohli, mají nové silnice, město je vyhledávanou lázeňskou destinací, palmy jim rostou i v zimě, no nepopsatelný rozdíl. A u nás? Vše se rozprodalo, rozkradlo a i ty věhlasné lázně stále čekají na záchranu. A tak dnes mezi námi a Polskem opět jezdí autobusy, jen ti lidé míří obráceným směrem a obdivují, co vše je za tak relativně krátkou dobu možné". Nedá se nevšimnout slzy, jež se v oku onoho stařečka objevila. No panečku, nemáme slov. Snad jen, že jsme se ve městečku Kudowa - Zdroj byli podívat a musíme mu dát za pravdu.

Montace je oblast lesa na jižní až jihovýchodní části města. Nikde nenajdete ukazatel na tuto naučnou stezku, jen infocentra a místní umí poradit, jak se k ní dostat. A nabízí opravdu zajímavá místa. Pro nás se jednalo spíše jen o procházku lesem, jenomže hned na začátku nás překvapil jakýsi držák s igelitovými pytli a nápisem, kdož vstupujete a máte chuť, sesbírejte cestou případné odpadky. K tomu hned řekněme, že jsme cestou potkali jednu jedinou skleněnou láhev od alkoholu, jinak nic. Ani psí výkal, fakt ne. Už tohle samotné by pro mnohé obyvatele ČR bylo sci-fi. Nenecháváme se odradit prudším stoupáním v samotném začátku a dobře děláme, jde jen o maličký kousek a po zpevněné cestě, vhodné i pro cyklisty či dětské kočárky, se nám velice příjemně šlo. Cestou se setkáváme s výběhem daňků, seznamujeme se s květenou a zvířectvem zdejšího lesa, vidíme vytvořené přírodní biotopy potřebné pro plazy, žáby a několik druhů rostlin, zjišťujeme dle informačních tabulí, jak dlouho se různé materiály v přírodě rozkládají a některé nás velice překvapily a setkáváme se s dubem, jehož semenáček byl vysazen v roce 1885. Pro představu, v tento uvedený rok byl panem Benzem představen první automobil, pan Pasteur poprvé očkoval člověka proti vzteklině a do New Yorku byla přivezena Socha Svobody. Krásně tvořený okruh, k jehož projití nám posloužila nádherně ilustrovaná mapa, měří 3,6 kilometru a je vhodný nejen pro děti. O celý les včetně okruhu se vzorně stará město Náchod a společnost Lesy města. Stojí ovšem si z něj odskočit a o 8 kilometrů trasu prodloužit. Pokud se vám tak úplně nechce, vydejte se na Dobrošov autem, či autobusem.

Dobrošov je obec spadající pod město Náchod a skýtá hned několik míst, která by měl člověk vidět. Jedním z nich je Jiráskova chata s rozhlednou a restaurací. Vstupné na rozhlednu je za hubičku v řádech jednotek korun a výhled z ochozu je naprosto fantastický. Železné hory, Les Království, Krkonoše, Jestřebí a Vraní hory, Adršpašsko-teplické skály, Broumovské a Polické stěny, Orlické hory a Stolové góry v Polsku, to vše jako na dlani. Zajímavostí je, že byť se jedná o nejnavštěvovanější místo na Náchodsku, na ochoz z početné výpravy jdou jen čtyři lidé, tím máme zaručený jakýsi klid. S restaurací je to horší, neboť vůně linoucí se z kuchyně připravující česká jídla nás láká k posezení, ovšem bez předchozí rezervace to v této restauraci není možné a i když venku svítí slunce a je teplo, dokoce k posezení jsou připraveny stoly, jídlo ven není možné dostat. Ani za cenu, že bychom si jej sami odnesli. Ven prostě ne. Dobrá tedy, vzdáváme to. Ještě ale neodjíždějte, o pár metrů dále je něco, co přitáhne i člověka o válku se nezajímajícího. Dělostřelecká tvrz je něco naprosto dechberoucího, co jsme ani my nečekali. Bohužel i zde narážíme na otevírací dobu jen o hlavní sezoně a tak zíráme jen zvenčí, přesto tahle stavba je něco naprosto neuvěřitelného.

Až se znovu nadechneme, tak jen k městu Náchod doplníme, že skvělé ubytování nabízí Kylarův statek v Bělovsi a fantastickou kuchyni za super cenu, s usměvavou obsluhou k tomu, nabízí restaurace U města Prahy na Masarykově náměstí pod zámkem.

Tak neseďte doma a pojďte ven.