Brno

Zavítejme dnes společně do města, které se stalo terčem mnoha vtipů. Jak by tady ale řekli, budete valit bulvy.

Brno, metropole jižní Moravy. Město, jehož obyvatelé při obléhání Švédy neváhali a sami si město zapálili. Když to Švédové viděli, zavrtěli nevěřícně hlavami a odtáhli. Co v Brně nevěděli byla ta skutečnost, že Švédové měli úplně jiné starosti a město by tak ani nenapadli. Nu což, stalo se. Přijíždíme autem po slavné to dálnici D1, která se před Brnem stává spíše parkovištěm a svého plecháčka pak necháváme pod nádražím. To jsme si opravdu naběhli. Jsme nuceni se do centra dostat podchodem pod nástupišti, což je taková hlavní tepna pro pěší, a to zcela očividně láká kdejakou havěť lidskou. Od bezdomovců po chmatáky a gaunery všeho druhu, místní indiány a blázny nevyjímaje, což nás slušné tak nějak stmeluje a jeden po očku sledujeme ty druhé, abychom včas přispěchali na pomoc, nebo někteří dokázali raději zdrhnout. Střed města je ale úplný opak, čisté ulice a opravené fasády domů dělají z centra Brna poměrně pěkné místo, i když samá dlažba s minimem zeleně. Přes Zelný trh stoupáme ke kostelu sv. Petra a Pavla, který chvíli obdivujeme. Množství turistů nedává příležitost k pořádné fotografii a tak se vydáváme do Denisových sadů k Pomníku míru. Odtud by byl krásný výhled na staré město, jak by se v Brně dalo očekávat, bohužel nevíme, kde staré Brno je, z výhledů vidíme jen skleněné paláce, rozestavěné či hotové a pěkný pohled na město to tedy rozhodně není. Tak pokračujeme a míříme na nedaleký hrad Špilberk, alias Špilas. Chlouba to města a kdo nebyl na Špilasu, neviděl Brno. Stoupáme pěkným a příjemným parkem, který svádí k relaxu na mnoha možných místech. Dle několika lidí, posedávajících na trávě, lavičkách a zídkách, nebudeme asi jediní s tímto nápadem. Rodinné vstupné na hrad vyjde na necelých 300 kaček, což není zrovna tragédie a hrad opravdu má co nabídnout. Například chodby v opevnění, zvané Kasematy, se v 17. století proměnily na obávané vězení. Připočteme-li, že na hradě pobývala manželka Karla IV. Blanka z Valois, syn Jiřího z Poděbrad i Matyáš Korvín, nabízí hrad z historie opravdu dost. Na jednom z nádvoří si můžete pochutnat na klobásce z grilu nebo palačince, za rovnou stovku kus. Pro děti se zde pořádají soutěže a hry, ovšem jen příležitostně a nevíme, k jaké příležitosti ano a k jaké nikoliv. K obdivu zdarma je pak na horním nádvoří studna s hloubkou téměř 112 metrů, která patří k nejhlubším v našich zemích. O rozruch se v minulosti postaral nález kostry vojáka z 19. století, kdy dodnes není zjištěno, za jakých okolností a jakým způsobem se do studny dostal. A asi ani, ke kterému vojsku patřil a zda se jednalo vůbec o vojáka. Hrad je plný lidí, zároveň krásný. Trávíme zde dost času prohlídkou a tak je potřeba pokročit. Rostou jim zde krásné kvetouty. Že nevíte, oč jde? Ne ne, žádný hantec, "kvetou ty" byla jen slabá chvilka mé milované manželky, kdy si nevzpomněla na "kaštany". 

Brno nabízí hned několik desítek míst, kam se vydat za turistickými cíli. Pro příklad uveďme vilu Tugendhat, přehradu, náměstí s čímsi, co mají být hodiny, Zoo, ale je toho opravdu mnohem více. 

My vás ale vezmeme na méně známá místa, kam zase tolik turistů nechodí. Přesto za návštěvu stojí. V městské části Jundrov, konkrétně od konečné autobusu 67, je lehké stoupání po upravené cestě k lesu. Ten je obehnán plotem, ve kterém jsou vstupní brány s oznámením pro lidi, že jde o les a jak se v takovém prostoru nejlépe chovat. No, nikde jsme nic podobného neviděli a můžeme mít rozdílné pohledy na věc. Mělo by to takto býti všude, aby si lidé uvědomili, že podřizování přírody lidstvu asi moc nevyjde, nebo jsou v Brně jiní a potřebují takové informativní cedule, jelikož je nikdo takovým věcem nenaučil? No a v Ostravě nebo Praze se na to ptát nebudu, že? Ale k cestě, na vrcholu stojí krásná rozhledna Holedná, která je ukotvena pouze 1,5 metru pod zemí a upevněna 16-ti ocelovými lany. Maximální zatížení je tedy pouhých 20 lidí, ale tady někdo bohužel ceduli dal na jiné místo, než vstup na rozhlednu a tak kolik myslíte, že si to přečetlo za dobu našeho krátkého pobytu lidí? No, nebudeme ani tady zbytečně do obyvatel Brna rýpat, neboť by nás nepustili ani do šmirglu. Do tramvaje, samozřejmě. Výhledy na Brno a přehradu, stejně tak na přírodu kolem, je překrásný a uklidňující. Vstupné je zdarma a jedinou podmínkou je za sebou dole při výstupu lesa zase zavřít vrátka. Ale na to nás upozorňuje opět cedule s nápisem, holt Brno.

U vody zůstaneme. Je krásný teplý den a taková procházka, posezení ve stínu a smočení nohou, by přišlo vhod. Tím ale již zmíněnou přehradu s parníky a všemi lákadly nemyslíme. Vyrážíme na druhou stranu Brna, do Líšně. Mariánské údolí je naprosto ideálním místem k relaxační procházce. Sportovní vyžití zde také člověk najde, kolo, brusle, bobová dráha, tenis, fotbálek, to vše tady najdete. K tomu procházka lesem okolo přehrady u Kadlcova Mlýna, kde se dá svlažit, posedět ve stínu stromů za zpěvu ptáků, nebo v jedné z několika restaurací na druhém břehu. Celá trasa je zdarma a dá se přehrada krásně i s dětmi či kočárky obejít. A parkování taky grátis. No není tohle idylka? 

A taková zajímavost nakonec. Veděli jste, že první veřejný vánoční strom byl v roce 1924 v Brně? A kde se vzala vlastně tato tradice? To o pět let dříve spisovatel Těsnohlídek našel v lese opuštěné děvčátko, které bylo promrzlé na kost. Od jisté smrti se mu jej podařilo s partou přátel zachránit a protože v té době bylo sirotků více než dost a všichni potřebovali nějak pomoci, rozhodl se hledat způsob. Inspirací mu byl vánoční strom v Kodani, na kterém byla kasička tamní charity starající se o opuštěné děti. To se mu zalíbilo a tak v uvedeném roce nechává v Brně také vztyčit vánoční strom, který měl nejen vykouzlit radost v dětských srdcích a úsměv na jejich rtech, ale také se u něj vybíraly peníze a dary právě pro osiřelé dětičky. Tahle tradice by nás do dnešních dní měla hřát u srdce a neměli bychom na myšlenku a důvod veřejných vánočních stromů zapomínat.

I takovou historii a místa Brno, Brníčko nabízí a každý si najde to své. My si před odjezdem očistíme špígle a vyrazíme k domovu, neboť na nás zítra čeká hókna. Tož píploši s kindošema, neseďte doma a pojďte ven.