Ledeč nad Sázavou

Vyrazili jsme do krásného Posázaví. Však je zde tolik turistických cílů...

Nepochybně první, co uvidíte při cestě do Ledče, bude hrad. A nápad jej navštívit na sebe nenechá dlouho čekat. Na pěkném náměstí, kde po jeho obvodu najdete parkovací místa, nepřijeli-li jste některou regionální autobusovou či vlakovou linkou, se najde dostatek zeleně, míst k posezení a poměrně nepořádek, a to z důvodu nedostatku odpadkových košů.

Náměstí dominuje socha J. A. Komenského v nadživotní velikosti na straně jedné a kostel sv. Petra a Pavla na straně druhé.

Hrad. Cesta není nijak dlouhá ani náročná. Jako mnoho hradů, i tento v minulosti vyhořel a do své původní podoby se již nikdy nevrátil. O tom všem se dočtete na nádvoří hradu z reklamních bannerů. Celý hrad je opravený a nabízí několik prohlídkových okruhů.

Vstupné je na základní okruh 200 Kč. Prohlídka má trvat 60 minut, ve skutečnosti trvá pouze 38. Ačkoliv je průvodkyně milá a příjemná, výklad nabízí mnohem méně informací, než které si přečtete na nádvoří. Z celého hradu je prohlídka omezena pouze na kapli a čtyři místnosti muzea, s ukázkou hodin a hodinových strojků. Do hradu není jiný přístup možný.

Hrad má přístupnou věž, výšlap na ni je již mnohem náročnější. Vstupné 60 Kč. Celková cena vstupného je tak neodpovídající tomu, co za něj turista dostane, respektive nedostane.

Jediným tahákem tak bude fakt, že údajně stojí v samém středu Evropy, i když i s touto informací jsme na vážkách.

Vyhlídka z Šeptouchovské skály, kam je značená cesta dobře a pohled na Ledeč z výšky, je tak mnohem poutavější a zcela zdarma.

Jižně od města leží obec Zahrádka, ukrývající tajemství. Ačkoliv začátek obce označuje do dnešních dní značka, konec byste hledali marně. Obec byla zatopena v 80. letech a vodní nádrž Želivka, jak se jí říká, ale správně Švihov, slouží jako zásobárna pitné vody pro Prahu. Jde o unikátní záležitost, protože odtud je voda do Prahy vedena několikakilometrovým potrubím, a tak jde o technický unikát. Nelze však přehlédnout dochované náměstí s autobusovou zastávkou, kašnou a kostel tyčící se nad hladinou přehrady. Minulost města si lze při trošce představivosti dokreslit v dnes již zarostlých ulicích.

Naopak severovýchodně, jen několik málo kilometrů, leží obec Číhošť. Nejen, že jde o střed republiky, který je samozřejmě řádně označen, ale místo je známo díky zázraku, který se zde stal v 50. letech. Bohužel to nejprve nerozdýchali tehdejší soudruzi, později, mnohem fatálněji, sám kněz Toufar. Ubit k smrti, ale o tom všem a mnohem více se dozvíte právě tady, v malé a na první pohled nenápadné Číhošti.

Kde se najíst? 

Vyzkoušel jsem hotel Kaskáda na ledečském náměstí. Restaurace je situována v aule hotelu a jde o velmi příjemné místo k posezení. Personál je milý.

Připravují v pracovních dnech denní menu o několika jídlech. Nabídka platí do 15 hodin. Poté a o víkendu je už jen stálá nabídka. Ta obsahuje smažené řízky, několik dalších smažených mas a smažený sýr. Což navenek vypadajícímu honosnému hotelu s restaurací dost ubírá na hodnocení. Jsem zde v půl čtvrté a tak zkouším kuřecí vývar a telecí řízek s bramborem.

Vývar je výborný a silný, jako socha Komenského na náměstí, zato druhé jídlo je absolutní propadák. Brambory nejsou vůbec solené a na stole sůl není, musím si o ni požádat, maso je tuhé. Žádná pěkná kukanda, že bych alespoň jedl očima, to taky není.  Cena téměř 300 korun je tak naprosto mimo.

Chci věřit, že dennímu menu se věnují s větší péčí a může zde dobře chutnat. V okolí je však hned několik dalších jídelen, kde snad řízky dělají dobré.

Ale je tady krásně, proto neseďte doma a pojďte ven.

(naposledy navštíveno 6/2026)