Rovní a rovnější
Každá přeprava autobusem má svá jasná pravidla. To platí i pro výlukové autobusy, jedoucí za vláčky. Jedno z pravidel je, že není povolena přeprava s jídlem nebo otevřeným pitím. Jediné, co většina řidičů včetně mě toleruje, je PET láhev s víčkem. Tedy takové pití, které lze po napití opět uzavřít. Žádné kelímky s kávou, plechovky a podobně.
Inu stalo se mi na výluce, kdy většinou takový autobus doprovází vlakvedoucí, že nastoupil mladý, podsaditý a velmi ambiciózní "vlakoš" jak se jim lidově říká. Už od začátku byl na lidi jako pes, což se mi nelíbilo a dal jsem mu to jasně najevo. To se mi snažil vysvětlit tím, že lidé jsou horší než zvířata, a proto si nějaké slušné zacházení nezaslouží. Inu dráhy...
A tak cestující se svačinkou, s pitím nebo lehce ovíněné od autobusu vyháněl a přepravu jim nepovolil. Myslím, že ve vlaku by ho cestující vysadili za jízdy, ale tady? Tady autobus stál a on, hlídač u otevřených dveří. Cesta proběhla s dalšími ataky a vymezováním se vůči cestujícím a já se začínal bát, že zpáteční cestu budu muset opět absolvovat s tímto... (nechám na vás)
A stalo se. "Ty vole" bylo to jediné, na co jsem se zmohl. Jenže tentokráte přišel s baristou. To je ten človíček, co běhá po rychlíku s vozíkem plným kafe, sušenek a dalšího občerstvení. Barista se jal cestovat domů po šichtě a aby dostál své profesi, štrádoval si to do autobusu i s plným kelímkem kávy.
"Jako co je?", ptám se.
Ihned mě tenhle železniční Adolf uzemnil tím, že to je zaměstnanec železnice, že on přeci může, protože on, na rozdíl od hloupých a nevychovaných cestujících ví, jak se má chovat.
No, nebudu to prodlužovat. Na konečné byl kelímek zastrčený mezi opěradly sedaček a obsah na čalounění, které jsem namísto své pauzy musel vyčistit.
Takže Adolfe ze železnice, baristo a vám podobným chci říct, že autobus je moje hřiště, s mými pravidly a pokud se vám to nebude líbit, tak prostě nepojedete. Protože tihle cestující, o kterých se tak hanlivě vyjadřujete, mi za mých více jak 17 let praxe, nic takového neprovedli.
