Lukov

Hrad Lukov se nachází nedaleko Lešné, respektive Zlína a ne nadarmo se říká, že jde o bránu do Hostýnských vrchů. Cesta do Lukova je značena – neznačena. Prakticky normální ukazatel do obce a to, že zde je hrad se návštěvník dozví až na informačních tabulích tady. K bezplatnému parkovišti a posléze i hradu už turista dojde bez sebemenších potíží. Cesta od parkoviště, přijeli-li jsme autem, je příjemným lesem, štěrková a upravená. Cestou potkáváme dost cyklistů a tak docházíme k závěru, že i pro kolisty jde o zajímavé a lákavé místo. Nečekejme ale davy, jako na mnoha jiných a profláklých místech. Hrad, vlastně zříceninu obnovuje sdružení Brontosaurus, který zde pořádá i dětské letní tábory. Dle toho, co se o tomto dozvídáme, jde o velmi zajímavý a potřebný počin. Nejenže se naše potomstvo učí vydržet v přírodě bez vymožeností, jako je telefon a místo přátel na fb si zde hledá ty opravdové, ale ještě jako bonus je vlastnoruční tvoření. Budování a obnova hradu, pěstování bylin, které jsou zde celoročně, o čemž jsme se na vlastní oči přesvědčili. No fantazie, sem bychom poslali naše děti, byli-li by mladší. Hrad, jak tedy předestíráme, je celoročně otevřen veřejnosti a za vstupné 50 kaček si zde návštěvník může projít celý hrad a pokochat se nejen výhledy, ale i obdivovat vše, co se již povedlo a nadále daří. Na tomto klidném a tichém místě máme jako jiní, možnost pohlédnout na nedaleké Hostýnské vrchy i lány pod nimi. V sousedství hradu lze posedět u malého bistra, které mimo hlavní sezonu slouží jako samoobslužný stánek. I tento počin kvitujeme a obdivujeme zároveň. Zkuste takový projekt třeba v Ústí nad Labem. Ne, neukradne se vše, co tam bude. Tedy přesněji, nejen to, ráno tam nenajdete ani ten stánek a kdyby to jen trošku šlo, zmizela by i dlažba kolem. A z lampy veřejného osvětlení by vedly dráty na nedaleké sídliště do napůl vybydleného paneláku. A ještě by o vás na fb napsala nějaká uražená blbka, že jí urážíte, když by jste o ní napsali. Ale tady, tady je krásně. Tak nějak poctivo a to nám dělá dobře na duši. Lidé jsou zde otevření, upřímní a tak jako spravedliví. Prostě takový malý ráj. Dítka, jsou-li součástí výpravy, mají k dispozici dětské hřiště na své hry a cestou nevynecháváme ani hradní studnu nedaleko a žabí stezku. Nejen pro děti, ale i pro nás dospěláky však je zajímavostí tady i v blízkém okolí více, než jsme si mysleli a proto neseďme doma a pojďme ven, protože život za to prostě stojí.