Houska a Jestřebí

Hrad Houska vyrostl na místě hradiště z 9. století. Ze zajímavostí jsme se dočetli, že vlastně nikdo neví, proč se zde nechal postavit. Nevedla tudy žádná důležitá stezka, ani se v okolí nenachází nic jiného, co by měl střežit. Tak sem se pojedeme podívat. Má krásná manželka zde kdysi byla s dětmi, když byly ještě malí a babičkou, když byla ještě velká. Po letech se tedy vrací na místo, kde je puklina ve zdi v místní kapli označována jako vstupní brána do útrob pekelných. Cesta je z hlavní silnice I/38 mezi Mladou Boleslaví a Mácháčem velmi dobře značena. Stejně tak pro cyklisty není vůbec žádný problém se sem dostat. Parkování je zpoplatněno 50 korunami. K hradu vede asfaltová a nijak náročná cesta, jen i zde se jedná o turisticky hojně navštěvované místo a proto je potřeba počítat s množstvím návštěvníků. Na hradě se vystřídalo několik rodů, od Přemysla Otakara II., přes pány z Dubé až po Kounice. V roce 1918 hrad dědí hraběnka Andrássy, ale o šest let později jej prodává jistému J. Šimonkovi. A jak to tak už u nás bývá, za války jej zabírají němci a mezi místními se praví, že právě tady byla uschována většina lupu, který za války němci nahromadili. To by bylo jedním z možných vysvětlení, proč při odchodu hrad, a to včetně zdí zaminovali a údajně do dnešních dní není ještě celý odminovaný. Tomuto tvrzení by odpovídal i fakt, že není celý hrad přístupný ze zvláštních důvodů. Pak ona puklina ve zdi kaple, která vede rovnou do pekel a jíž se postavy pekelské dostávají sem i zpět. Sklepení je pak plné postav pekelských a na hradě lze navštívit i muzeum pohyblivých soch čertů. My jsme nepotkali ani jednoho a nebo jsme jej nepoznali, neboť byli dobře maskováni. Nádvoří je pak plné stánků s občerstvením a různými drobnostmi. Tady veškerá lákadla ale končí. Dostavuje se jedno zklamání za druhým a tak ve finále tak úplně unešeni nejsme. Není možné platit cokoliv kartou, pouze platba v hotovosti a s ohledem na množství turistů jsou nastaveny i ceny. Klobása za 180 už není přehnané, ale zlodějina a ve výčtu bychom mohli pokračovat. Vstupné 150 kaček za osobu na to, že není vidět celý hrad, ale budiž, to by ještě člověk zkousnul, trpkým kouskem však je počet návštěvníků. Prohlídka je každou hodinu a tak jdou na prohlídku vždy všichni, kdož si za předešlých 60 minut koupili lístek. Takže klidně i 60 lidí, děti, psi a je zaděláno na ne zcela příjemý zážitek. Ač je průvodce v dobovém kostýmu, děti, psy a další návštěvníky není možné přehlušit, průvodci menšího vzrůstu tak většinou není rozumět a do některých místností se ani všichni návštěvníci nevejdou. Tím je zkáza dotvořena. V době nevelké návštěvnosti však může jít o zcela unikátní místo, kde si člověk sice sáhne hlouběji do kapsy, ale zážitek by za to rozhodně stát mohl. My to štěstí neměli a pro všechny podobných zážitků, v blízkosti si lze náladu spravit rozhlednou na Vrátenské hoře.

Popřípadě se stačí vrátit na hlavní silnici a popojet pár kilometrů dále směrem na Českou Lípu. Obec Jestřebí a nad hlavní silnicí nepřehlédnutelná zřícenina hradu. Parkování v obci je zdarma a vstup na zříceninu také. Ten je ale trošku náročnější a cyklisté se sem stejně, jako maminky a tatínkové s kočárky, nedostanou. Jen pozor, cesta není úplně dobře značena a je tak zapotřebí buď dávat pozor, nebo využít vlastní intuici. Malá nápověda, hledejte místní hřbitov, který značený je a kolem nějž se po schodech vystoupá právě k oné zřícenině. Stavba, jež je zajímavě a důmyslně zastavěna do pískovce nás nadchla a výhled na Kokořínsko byl při západu slunce jednoznačně nádherný.

Takže i dnes můžeme říct, neseďme doma a pojďme ven. Stojí to za to.