Strakonický dudák a slunce, seno ...

Krátké zastavení ve Strakonicích lze spojit s jakýmkoliv výletem na jich Čech. Toto město na soutoku Otavy a Volyňky je naším dnešním cílem z několika důvodů. Jedním z nich je má několikaterá návštěva v dobách puberty, kdy jsem si toto město velice oblíbil, pak také Švanda dudák. Vždyť pocházel odtud, z malebného menšího města, které jako jedno z mála nevzniklo jako královské, jak to v našich končinách bylo zvykem, nýbrž spojením čtyř původních osad. To dalo vzniknout městu poddanskému, přesto zde je vybudován hrad, tuším, že ve 13. století. Mezi významné osobnosti spojené s tímto městem patří i T.G.Masaryk, který byl za Strakonicko poslancem ve Vídeňské říšské radě. Místním rodákem je například Zdeněk Troška,  loutkář Josef Skupa, nebo hokejový brankář Roman Turek. Centrum města je krásně opraveno a nabízí několik historických míst k návštěvě a vidění.

Po kratičké návštěvě míříme po stopách již zmíněného pana Trošky. I když vlastně o tom ještě nevíme a dozvídáme se to až o několik chvil později. Pokračujeme po silnici 4, která vede až od Prahy. Cestou ze Strakonic ji z jedné strany lemuje říčka Volyňka a z druhé trať. Ta trať, na které mají zpoždění a proto se nezastavuje. I když některým z vás tady jistě přibrzdí stejně, jako Šimonu Pláničkovi. Hoštice proslavené z trilogie režiséra Zdeňka Trošky Slunce, seno ... jsou přesně takové, jaké je z televize známe. Železniční zastávka nás svádí naučit se správně vystupovat, ale salta jako dědovi Zvoníčkovi nám vůbec nejdou. Bohužel tady není, aby nám to ukázal, asi prodával zrovna svůj mlýn nějakým pražákům. Tam kde byli kanceláře JZD je vlastně zámek, který ale není veřejnosti přístupný. Na konci vsi je ovšem ranč Šimona Pláničky, který vám celou trilogii připomene a úsměvu na rtech se jen tak nezbavíte. Evíku a Miluna, stejně jako Venca Konopník s Blážou, jakoby zde žili dodnes. Na ranči bývá o letní sezoně poměrně živo, jistě se dá zjistit program kdesi na webu. Zašli jsme se podívat i do místního svatostánku, jež je obklopen hřbitovem. Na náhrobcích nacházíme několik známých jmen z oné trilogie, tedy těch neherců, které si tam pan Troška obsadil a kteří již nejsou mezi námi. Zároveň zde najdete, rozhodně nejde přehlédnout, i hrob rodáka z Hoštic, jež zde žil a byl i nakonec pochován. Není jím nikdo jiný než Michal Tučný, country zpěvák. Jako mnozí jiní i my zde zanecháváme vzpomínku a vzdáváme čest jeho památce. Od smutných věcí opět k těm radostnějším. Vzpomínáte na to, jak se v jednom z dílů šlechtila vesnice, aby Italové neřekli? A na toho jelena, kterého si na štít domu jedni z obyvatel namalovali? Ano? Tak tenhle jelen je tady namalovaný do dnešních dnů. Pokud jste přijeli ze čtyřky a vracíte se na ni stejně jako my, míjeli jste hospodu u Miluny. Na cestě zpět se zde zastavte. Nejenže si dokreslíte onu krásnou a úsměvnou vzpomínku na všechny postavy letní komedie, ale dobře se zde najíte a pokud vám bude přát štěstí jako nám, setkáte se tváří v tvář i se samotným a velmi příjemným panem Zdeňkem Troškou. V Hošticích bydlí a k Miluně rád mezi lidi zajde. Prostě slunce, seno, radost a paráda.

Samozřejmě na závěr dne nemůžeme vynechat nedalekou Volyni, kde se ve skutečnosti Venca s Blaženou brali. Teda ve skutečnosti asi úplně ne. Ale stejně jsem mu jí jako kluk záviděl. Teď už jsem velký, mám svojí Blážu, jsem s ní šťastný a doufám, že jí nějaký malý Venca pro změnu zase závidí mně. Kratší, zato velmi vydařený a příjemný výlet, chtěli by jste taky? Tak neseďte doma a pojďte ven, aby jste se nepropadli do západního Německa, protože my nejsme žádný tyhle, "Untervasrmani, že jo.