pan Mattoni a hrad Hauenštejn

Pokud přemýšlíte nad výletem do Karlovarského kraje a je jedno, zda na delší pobyt nebo jednodenní výlet, míst k návštěvě je hned několik. Dnes vám nabízíme turisticky méně známá, leč o to zajímavější místa. Vydáváme se po silnici 13, spojující Klášterec nad Ohří s krajským městem. Mezi obcemi Damice a Boč odbočujeme na úzkou asfaltku k Hornímu Hradu.

Horní Hrad - Hauenštejn je skvěle ukryt v lesích a ze silnice tak není vůbec viditelný. Parkoviště pod Hradem je zdarma a od vstupu nejste nijak daleko. Něco málo z méně známé historie. Hrad byl vybudován ve 13. století a sloužil mimo jiné i Karlu IV. Za dobu své existence vyměnil spoustu majitelů, v roce 1964 je chráněnou kulturní památkou, před tím však také sloužil Jáchymovským dolům, nebo také jako dětský domov. To vše se na památce podepsalo, než se stal součástí majetku nedaleké obce Krásný Les, která jej odprodala do soukromých rukou. Nový majitel od roku 2000 postupně s dobrovolníky, jejichž počet neustále roste, hrad opravuje, k čemuž přispívá i utržené vstupné. Tím je řečeno podstatné, že prostor celého hradu je přístupný veřejnosti. Během letní sezony se zde pořádají i nějaké hudební festivaly, noční prohlídky, dětské tábory a školy v přírodě. Nedaleko odtud se stáčí minerální voda Korunní. Z hradu je krásný výhled na Doupovské hory, které ovšem nejsou veřejnosti přístupné. Území těchto hor je veřejnosti spíše známé jako vojenský újezd Hradiště, jež je největším u nás a jedním z největších v Evropě. Vřele všem Hauenštejn doporučujeme navštívit, ať již mimo kulturní akce, či při příležitosti konání některé z nich.

Míříme k obci Damice, kde odbočujeme a přes Vojkovice, které si někdo možná ještě pamatuje díky železničnímu neštěstí z roku 2002, kdy mezi právě Vojkovicemi a Stráží nad Ohří, došlo ke srážce vojenského a nákladního vlaku. Celá oblast byla pod přísným dohledem vojáků a policie, kdy ji střežilo i několik vrtulníků a ozbrojených složek. Místo je dnes rozpoznatelné díky památníku na místě nehody, ovšem ta je viditelná pouze pojedete-li vlakem, pěším není místo přístupné. Projíždíme obcí Velichov, ve které se údajně dobře dařilo zelenině, zejména pak okurkám. Místním obyvatelům se tak velmi často říkalo "okurkáři". Nachází se zde zámeček, ve kterém působila lesnická škola s internátem, nebo klášter pro jeptišky. Dnes však obě stavby zejí prázdnotou.

O obec dále se již na kratičko zastavujeme. Radošov. Dovolíme si uvést krátký a krásný úryvek, ačkoliv normálně to neděláme. Tato stavba si to ovšem zaslouží (úryvek z textu Kateřiny Folkmanové z Kadaně). 

Náhle mě ze zamyšlení vytrhne dívčí hlas: "Dobrý den." Trhl jsem s sebou. Před vjezdem stojí slečna a dívá se na mě. Najednou nevím, co říci. Tolik lidí tu denně projde, projede, ale žádný se nezastaví a tato slečna dokonce i pozdravila..... "Vyrušila jsem Vás? Omlouvám se," pokračovala. "Chtěla bych Vás požádat o pomoc...." O pomoc? Mě? Nechápal jsem. Popošla o pár kroků blíž a zeptala se: "Nevadilo by Vám, kdybych si na Vás sedla?"

Ještě chvilku jsem zaváhal, ale nakonec jsem ze sebe přece jen vypravil: "Ale jistě." Usedla a dala se do vyptávání. Milerád Ti řeknu vše, co budeš chtít. " A tak jsem začal vyprávět.

Doporučujeme přečíst si celý tento krásný text s titulkem "Život a záchrana Radošovského mostu". Svou strukturou a provedením se jedná o unikát stojící na řece Ohři, jež byl vystaven asi ve 13. nebo 14. století. Byl postaven na důležité stezce vedoucí z dnešního Německa do Prahy, po které vedla cesta nejednoho důležitého kupce. Most zasáhlo několik pohrom, přesto nakonec byl postaven dle původních projektů znova, a tak se Radošov i s řekou Ohří jím protékající může tímto unikátním a nádherným mostem pyšnit. Na konec přeci jen ještě kousek...

"Tímto bych chtěl poděkovat všem, kterým jsem nebyl lhostejný a kteří mě dokázali i přese všechny problémy uvést do původního stavu. A děkuji i Tobě, žes o mě projevila zájem, neboť nejhorší, co může být, je to, že upadneš do zapomnění." Pojďme pomoci i my, aby takové odkazy našich předků v zapomněni nikdy neupadly.

Posledním dnešním cílem je blízká Kyselka. Neříká vám to nic? A co Mattoni? Už patrně víte. Obec Kyselka je právě stáčírnou známa. Už se pomalu ale zapomíná, že dříve byly v obci vyhlášené lázně, které ovšem společně se starou stáčírnou a vilou Mattoniů pomalu chátrá. Několik nadšenců se ovšem rozhodlo staré budovy stáčírny včetně okolních domů zrestaurovat, neboť se jedná o architektonické skvosty. Stejně tak Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví vyvinula nátlak na opravu vlečky, na níž byl provoz před lety zastaven. Hlavním důvodem byla veškerá expedice minerální vody kamiony, které jezdily po úzké silnici do 10 kilometrů vzdálených Karlových Varů a dále, čímž docházelo k mnoha kolizím. Spojením obnovení vlečky a částečnému přesunu expedice na železnici, ale i umožnění provozu osobních vlaků a restaurování historických objektů v obci, jakoby Kyselka velmi pozvolna znovu ožívala, alespoň co se turistiky týká. Můžete zde ochutnat vyvěrající železitý pramen původní Kysibelky, pro který si do nádob jezdí dost lidí z okolí. Údajně zajišťuje dlouhověkost. Ochutnali jsme, uvidíme za několik desítek let. Můžete se také vydat po stopách skřítků, které vás mimo jiné zavedou i k vile Jindřicha Mattoniho, zakladatele minerálních lázní a značky Kysibelka, dnes Mattoni. Klidné prostředí řeky Ohře je oázou na stres a neklid pracovních dní, proto neseďte doma a pojďte ven...