Novoborsko

Samotné město Nový Bor a širší okolí patřilo a tak trošku ještě patří sklářům, jejich práci a sklářské tradici. Jinak ale jde o klasické české město s několika paneláčky, obchodní zónou, výrobními a montážními halami a krásně opraveným náměstím. Pro turisty přijíždějící po vlastní ose je v centru hned několik parkovišť, která nejsou většinou zpoplatněna. Že jde o kraj sklářů naznačuje krásný skleněný strom, jež je usazen doprostřed kruhového objezdu, patrně proto, aby jej návštěvníci nerozebrali a nerozbili. Mezi nepochybné skvosty pěkně opraveného náměstí patří stará zástavba a naproti ní kostel Nanebevzetí Panny Marie, který ovšem není veřejnosti přístupný. Výjimku tvoří mše, které se zde tu a tam u nějaké příležitosti konají. Městečko je klidné a náměstí nabízí obyvatelům i turistům několik míst k posezení a odpočinku, co nám však chybí, je zeleň. V parných dnech není na prostoru náměstí jediný stín a relax zóny se tak spíše stávají smažák zónami. My se před sluníčkem jdeme schovat do muzea skla a nelitujeme. Opravdu skvostné počiny nejen mistrů sklářů, ale i jejich učenců, oči nám krásou přecházejí a zejména ženy by nejraději většinu chtěli míti doma. Proto pánové připravte se, neboť v prostorách pokladny jsou mnohé výtvory ve zmenšené podobě ke koupi. Zároveň ale všechny uklidníme, vstupné i skleněné suvenýry jsou téměř za hubičku, některé za dvě. Výstavu naprosto fantasticky doplňuje příběh dvou váz, které lid rozdělovaly do doby zlomu a ve 13. století je naopak spojily. O tom a mnoha dalších zajímavostech se zde návštěvníci dozvědí. Nový Bor, dříve Haida, za návštěvu opravdu stojí.

Než opustíme město, nemůžeme vynechat pamětní místo u nedalekého Polevska. Jedeme tedy autem a ve zmíněné obci, hned na jejím začátku odbočujeme do Kytlic. Pozorný člověk si hned v první pravotočivé zatáčce, pod vzrostlým stromem, všimne množství svíček, fotografií a náhrobního kamene. Bohužel zde není žádné parkoviště a tak i my se o kousek dál otáčíme, abychom auto zahodili o kousek níž na kraji pole. Na tomto místě bohužel přišel o život námi tolik milovaný Véna, tedy Tomáš Holý a jsme-li v Novém Boru, sluší se na něj vzpomenout a zapálit mu tady svíčku. Alespoň za nás, protože naše srdce si svým hereckým talentem jednoznačně získal.

Na opačnou stranu Nového Boru se lze pěšky, autem, na kole i veřejnou dopravou dostat do Sloupu v Čechách. Ve městečku je zámek sloužící jako domov důchodců, především pak turisty hojně láká skalní hrad. Slovo hojně je naprosto odpovídající a k tomu se vážou i ceny služeb. Parkovné i vstupné v součtu vyšší, než kdekoliv jinde, což se tady dá tak nějak očekávat. Hrad není přístupný dětským kočárkům, jelikož je potřeba zdolat několik desítek schodů a průchod skálou je v některých místech užší. Jinak ale velmi poutavé místo, nutno uznat. Návštěvníci se zde dozvědí mnoho zajímavého, například příběh o muži, jeho ženě a synu, kterak žena zemřela, syn si přivedl i přes odpor otce nevěstu, která otce donutila do skály si bydlení hloubit a nakonec si jej ani neužil, neboť po dokončení si ho smrt našla. Poutavý příběh. Co nás ale zaskočilo, bylo sršní hnízdo v dutině stromu uprostřed hradu. I když jsme při prohlídce potkali a četli několik cedulek, upozorňujících na sršně s žádostí, aby je člověk nerušil, při množství rodin s dětmi, které hrad mají spíše jako prolézačku, zatímco mnozí dospělí spíše čučí do mobilu, nám to nepřišlo úplně dobré. Mizíme odsud. Přímo na protějším kopci se tyčí rozhledna Strážný, na kterou lze vystoupat a i když věříme, že výhled může být nádherný, na ten kopec a okem patrný náročný výstup si netroufáme.

I bez toho se jednalo o skvělý výlet, tak neseďte doma a pojďte ven