Loket a okolí

Karlovarský kraj nabízí nespočet možností pro cyklo i pěší turistiku. Pokud nehledáte hotel s pěti hvězdičkami, ale přesto ubytování v penzionu v lesích, přírodní koupání ve vodní nádrži a starší majitele, kteří se o vás budou starat jako o vlastní, vydejte se do Tatrovic. Ty se nacházejí mezi Chodovem a Nejdkem a nedejte se odradit blízkou elektrárnou Vřesová. S ohledem na husté lesy a kopcovitý terén o ní nebudete vědět ani ji cítit. Sami jsme svědci. Penzion Jana nabízí ubytování v pokojíku se zámeckým interiérem za necelých tisíc korun za noc pro dvě osoby. V ceně je i snídaně v podobě švédských stolů, součástí čistého a útulného pokojíku je i koupelna a wc. Doprava je zde ovšem trošku bídná, je tedy potřeba nějaký dopravní prostředek, popřípadě majitelé nabízeli dopravu k a od nejbližšího autobusu. To nám přišlo ale trapné a proto náš plecháč byl zaměstnán na plný úvazek. Pokud někdo z vás se sem vydá, majitele pozdravujte a my se těšíme opět na brzkou shledanou. Nedaleko je vodní nádrž Tatrovice, která je vyhlášeným místem ke koupání a sjíždí se sem lidé ze širokého okolí.

Jedním z míst, kam odtud stojí za to vyyrazit, je město Loket. Najdete jej nedaleko a jeho nepřehlédnutelnou dominantou je hrad. Název údajně vznikl z ohybu řeky, která se zde hradu vyhýbá a z výšky připomíná ruku ohnutou v lokti. Samotné městečko je velmi živé, najdete zde i rodinný pivovar Svatý Florián, kde výborně vaří pivo i jídlo. Můžeme jen doporučit. Ale výběr z pestré škály restaurací necháme samozřejmě na vás. Z náměstí koukáme přímo na hrad, stoupáme po několika schodech a jsme u jeho bran, za kterými býval Jan Lucemburský se svou chotí Eliškou Přemyslovnou a dětmi. Spíše se zde tedy ukrývala manželka českého krále s dětmi, dokonce Karel IV. zde jako dítě je několik měsíců vězněn, zatím co jeho matka se zbylými dětmi odjíždí na Mělník. To je naposledy, co svou matku vidí. Přesto má Karel IV. hrad Loket rád a velmi často se na něj vrací. Odtud vyjíždí na hony, kdy při jednom z nich objevuje pramen a ...   ... zakládá Karlovy Vary, hodně zkráceně řečeno. Dokonce jeho přáním bylo, aby hrad zůstal v držení rodiny, což ovšem už jeho syn Zikmund nedodržel. Dost historie, hrad je nádherný, skvěle zrestaurované sály a hladomorna, jež nahání hrůzu. Do každé z jejích místností můžete nahlédnout a dokonce v některých na vlastní oči spatřit zajatce, jak zde trpí. Věřte či ne, žádné divadlo. Věříme, že nebudete návštěvy Lokte litovat, v létě se zde koná řada akcí a koncertů pod širým nebem, můžete tedy zkusit spojit výlet s podobnou akcí a uvidíte, že atmosféru jako v Lokti, nikde jinde nezažijete. Jen pozor na Gottstaina, samotného vládce Loketských skal a kamenů. Pečlivě zde na nádvoří hlídá, má dlouhý, rovný a dopředu načesaný plnovous. Traduje se, že komu se Gottstain zjevil, toho si vzal s sebou neznámo kam a ten se již nikdy nevrátil. Zjeví-li se vám však na hladině Ohře, znamená to hojnost po celý rok. Pokud vám dovolí se ho dotknout, važte své úmysly dobře. Když to bude na špičku vousů a obdarujete ho mincí, splní vám každé přání s dobrým úmyslem. Pokud ale chcete ruku položit na jeho kyj, jež v rukou svírá, zloba ho posedne a krutě se vám pomstí. Dobře si pamatujte tyto rady, nikdy nevíte, jaké úmysly zrovna s vámi má. Bojíte se?

Tak u strachu ještě chvíli zůstaňme. Posuňme se ale o kousek dále do Horního Slavkova, kde mimo jiné byla založena první porcelánka u nás a snad je stále funkční. Na náměstí se vydejme vlevo do mírného kopce a držme se značení "Šibeniční vrch". Dostaneme se k popravišti, jež dlouhá léta sloužilo spravedlnosti v Lokti, Slavkově i širokém okolí. Odsouzenec byl převezen do žaláře ve Slavkově a pokud byl odsouzen k trestu smrti, musel na Šibeniční vrch sám dojít, většinou popoháněn rozzlobeným davem a katem. Město svého popravčího nemělo, vždy si ho půjčovalo a protože to tak dělalo více menších měst, popravy nebyly tak časté, za to u obyvatel velmi oblíbené. Krutost trestu nespočívala ve smrti, ale způsobu umírání. Ve zděné kruhové stavbě bez střechy, byly zavěšeny tři trámy, na které se odsouzenci zavěsili se svázanýma rukama za zády a několik dlouhých dní zde umírali žízní, hladem, nebo byli uklování hladovými havrany. Všemu tomu dokázali někdější jednotlivci přihlížet. Nesuďme, zda se jednalo o zvrhlost, či ne. Navštivte tohle místo a podivný zápach smrti tu dodnes ucítíte. I takové výlety mají svůj nezaměnitelný náboj, přátelé, trocha tajemna a strachu ještě nikoho nezabila, proto neseďte doma a pojďte ven.