Budějicko

Míříme-li do okolí Českých Budějovic, nemůžeme vynechat město samotné. Historické náměstí Přemysla Otakara II., na kterém se každoročně v adventu staví kluziště okolo Samsonovy kašny, blízká Černá věž a další spousta zajímavých míst, a to nejen těch historických. Například by to naše Ústí mohlo čerpat zkušenosti ze stavby autobusového nádraží, které je zde ve městě důmyslně řešeno na střeše obchodního domu. Dělám si legraci, teda autobusák takhle vyřešili, jen to Ústí je neponaučitelné. Město je překrásné, na náměstí ochutnáváme jeden z několika druhů svařáků, konkrétně Perníkový. Naprostá lahoda a za rozumnou cenu.

Západně od Budějic navštěvujeme nenápadnou vísku Holašovice. Ovšem toto místo je zapsáno na seznamu UNESCO a není se čemu divit, připadáme si jako za první republiky. Naprosto kouzelné místo, kam snad vůbec nedorazila moderna. Noooo, tak trošku jo, ale jen malinkato. Muzeum staročeských řemesel je otevřeno snad vždy, kdy si vzpomenete a i když oba pamatujeme vesnici, takovou tu poctivou, střediskovou, tady valíme zraky. A naše děti? Ty by zde potřebovaly pobýt alespoň měsíc. O kousíček dále lze navšívit Holašovické stonehenge, v jejichž středu lze dobít baterky. Tedy ty lidské, s duracelkama musíme jinam. Naprosto fantasticky klidné a pozitivní místo pro relax.

Po nabití pozitivních energií míříme naprosto vyrovnaní a šťastní o kousek jižněji. Kousek od obce Třísov je známé bývalé keltské sídliště – keltský oppid. Parkoviště kousek odtud je naprosto zdarma, ale tentokráte keltové pardon, jen nakoukneme a popocházíme o pár kroků níže do údolí. Co vše lze čekat od ženy? Nebo lépe, od žen a dívek? Zcela důmyslně postavený hrad Dívčí kámen, obrovská stavba, z níž se mnohé zachovalo. A proč důmyslně? Do téměř poslední chvíle není hrad vidět, přesto je na kopci, ovšem na jakémsi ostrově. Ze všech stran obklopen hlubokým údolím, takže se k němu dostat nepozorovaně bylo úplně nemožné. Hrad, na kterém údajně vládly dívky a ženy, místo, odkud se vypravovaly na své poutě a také místo, které horlivě a pečlivě střežily a bránily. Všem dívkám a ženám čest ode mne, mužské části naší výpravy, ale i tak je nutné zmínit takovou drobnost. Ten hrad nechali postavit Rožmberkové, respektive Pán z Rožmberka a sloužil vojenským účelům. Chvíli zde byl vězněn i Václav IV. a hrad název dostal od Karla IV. Vždy byl ve správě mužů a přesto, že od poloviny 16. století je opuštěný, nechme ty naše dorotky u té jejich pověsti... Pod hradem je možno opéct si buřty.

Míříme ještě o kousek na jih. Monumentální stavba v péči památkového ústavu, takže se nedivíme, že chátrá. Otevřeno od dubna do října, přesto jsme správcem puštěni do zahrady i mimo tuto dobu. Klášter Zlatá Koruna. Naprosto fantastické místo. Cisterciácký konvent založený ve 13. století Přemyslem Otakarem II. Dnes jednoznačně, i když tedy by bylo co opravovat, nejlépe dochovaný gotický klášter. Bohužel nemáme možnost na vlastní oči shlédnout velkolepé nástěnné malby. Ve dnech čilého turistického ruchu lze vybírat ze tří okruhů, dozvídáme se, že dva jsou s průvodcem. Třetí, který si může každý projít sám, vede sklepením kláštera. I přes vpuštění na pozemek a do zahrad kláštera musíme slíbit, že nebudeme pořizovat fotodokumentaci, což plníme a proto sem musíme během turistické sezony ještě jednou, aby naše vzpomínky byly bohatší i o obrázky odtud.

Na jeden výlet toho ale dnes již bylo více než dost, šupky na penzion, sprcha, otevřít lahvinku vína a u povídání o právě zažitých krásách prožít klidný večer. Vřele všem doporučujeme totéž, takže neseďte doma a pojďte ven.