Jáchymov a Krušné hory nad ním
Dovolte nám, abychom vás dnes pozvali na svahy Krušných hor, neboť i tento kout naší země nabízí hodně krásného a zajímavého. Určitě na tenhle výlet vezměte děti, bude se jim to líbit stejně, jako vám. Nezačneme nikde jinde, než pod samotnými horami a budeme postupně šplhat výše. Tak tedy vzhůru do Jáchymova, vdáleného necelých 20 kilometrů od Karlových Varů za městem Ostrov, jež bylo budováno pro horníky a stráž uranových dolů. Zcela určitě si všimnete v obci Horní Žďár cihlové věže, která je známá pod názvem věž smrti. O její velmi pohnuté historii ale až v Jáchymově. Mimochodem tahle obec byla za totality místem, kde se vyráběly trolejbusy Škoda, vyvážející se do celého světa. Jejich zkušební trať vedla po té silnici, po které právě jedete. Zároveň na jejím konci stojí, dnes již nepoznatelný, drážní domek, neboť do Jáchymova jezdil i vlak. S úpadkem oněch pochmurně známých dolů trať upadla v zapomnění, dnes na jejím místě stojí stezka. Ale to už dorážíme do města, jemuž vévodí lázeňské objekty, my se vydáváme do jeho horní části.
Jáchymov, radonové lázně. Jedinečné na celém světě, jímž slávu vdechla madam Curie. Do podvědomí nás čechů se ale zapsaly trošičku jinak, než lázeňstvím. Jak již zaznělo, komunistický režim (za kterého bylo přeci lépe) zde zřídil těžbu uranu, na kterou nasazoval politicky nepohodlné obyvatele státu. Tím byl prakticky každý, kdo jakýmkoliv, byť zanedbatelným způsobem, nesouhlasil s vládou teroru a útrap, každý, kdo věděl, jaké jsou to "samice od vepřů". Jednu z několika štol, důl Svornost, je možné navštívit. O historii a zmařených lidských osudech, ale i ojedinělích a jedinečných případech lidskosti a kráse dolu, se nejen dočtete, ale doslechnete od průvodců, jež vás do podzemí zavedou. Vstupné je za hubičku a mráz nám běhal po zádech ještě dlouho poté, ovšem mísil se s obdivem nad krásou a propracovaností několika dolů v horách. Po návštěvě se můžete vypravit do mincovny, respektive muzea. Tato mincovna byla právě tou, která začala razit stříbrné tolary, jimiž začal platit téměř celý svět. Vyobrazení na nich se lišilo, ovšem stříbrňáky pocházeli právě odtud. Název se také lišil, anglické země používají označení "lion dolar", jižanské zase "leva tollar", názvy se dodnes používají, byť ve zkrácené verzi. Ale vše se tady dozvíte. Pozor, stříbrné Guldeny, první stříbrňáky na světě, nemají s Jáchymovem nic společného, razí je v Tyrolském Tallu. Avšak až naše české mince dělají díru do světa. Jáchymov, zejména díky množství nerostného bohatství, zažívá své nejlepší roky v 16. století, kdy zde trvale žije 18.000 obyvatel a je druhým nejlidnatějším městem v Čechách. Praha jich má dvakrát tolik, ale v Jáchymově žije čtyřikrát více lidí, než v Drážďanech, ba dokonce třicetinásobek počtu obyvatel Karlových Varů. To už ale odvál čas. Vedle mincovny, v čele náměstí stojí první Luterský chrám v Česku, zasvěcený sv. Jáchymovi a Anně. Naproti mincovně, na druhé straně náměstí, stojí malý nenápadný obchůdek Jáchymovská apatyka. Zde vám velmi příjemný a vstřícný personál poradí s tím, co vás trápí a je jen na vás, zda si zakoupíte 100% přírodní výrobky z bylin krušnohorských. Opakovaně sem jezdíme a řeknu vám, ať si myslíte co chcete, že Krušnohorská medicína mi snížila hladinu cholesterolu. Vyzkoušeli jsme toho více, ceny příjemné a ke každému nákupu dárek v podobě dalšího výrobku. Prostě tohle nemůžete vynechat, hotová pohádka. Ještě přidáme zajímavou poznámku o vzniku Jáchymova. Už jste u nás mohli číst příspěvek o klášteře v Teplé. Tak přesně tito Premonstráté sem chodili sbírat léčivé byliny a kutat horniny, jež poté prodávali. Takže i tady, stejně jako u Mariánských Lázní, stáli u zrodu města, jehož věhlas obletěl celý svět. No a teď už šup vzhůru.
Pod Božím Darem v místech, jež se nazývá Abertamská zatáčka, sjíždíme z hlavní silnice právě na obec, jež dala tomuto místu název. Abertamy, do jisté doby světově známé díky výrobě rukavic a rukaviček, ale to by bylo z jiného soudku. Těsně před samotnou obcí je odbočka na vrch Plešivec a tam je náš další cíl. Parkoviště v lese pod hotelem zdarma, v těsné blízkosti vstup na stezku Krušnohorských pověstí. Dřevěné sochy postav zdejších hor a lesů, jež některé dobré srdce měli, jiné dokázali poškádlit, nebo dokonce ublížit. Prý se někteří z nich dodnes toulají místními lesy, proto buďte obezřetní. U každé z nich se dozvíte, zda ta či ona je zrovna ta hodná, jaký měla osud a zda a kde ji můžete spatřit. Dokonce se dozvídáme, že dva místní loupežníčci, jež pocestné dlouho sužovali, byli lapeni a popraveni. Chudáci, konstatujeme. Proč ta lítost, ptáte se? Najděte si v menu "ubytko v Tatrovicích..." a tam se dočtete, jak byl jejich osud zpečetěn. Výhodou tedy je, že zrovna tihle dva lumpové vás otravovat nebudou, netoulají-li se tady jejich zbloudilé duše. Stezka není nijak náročná, zato poučná a dozvíte se o historii Krušných hor to, co vám nikdo jinde neřekne, věřte nám.
V době naší návštěvy a na naše výročí, tedy 7. července 2020 došlo u stanice Pernink k železničnímu neštěstí. Na Plešivci jsme o dva dny později a přes Pernink vede naše cesta k dalšímu cíli. K této obci mám velmi kladný vztah, neboť i zde jsem trávil nepatrnou část svého dětství. Považujeme za lidskou povinnost vyjádřit soustrast a zapálit svíčku na zřízeném pamětním místě na zdejším nádraží. Nejsme jediní, s kým tato událost pohnula, soudě dle svíček, vzkazů a dalších předmětů. Mimochodem zdejší železniční stanice Krušnohorského semmeringu, jak se trati pro svou malebnost říká, je druhou nejvýše položenou u nás.
Od smutných událostí ale dále. Co takhle sníh. Jasně, takovýhle výlet je dobrý v létě, protože v zimě můžete tak akorát lyžovat, lyžovat a? Zase lyžovat. Málokam se dostanete a vlastně nic neuvidíte. Proto se vypravte do Horní Blatné, kde z náměstí vede pěší turistická stezka na Vlčí jámy. Jde o pozůstatek dolu po těžbě, jakousi úzkou průrvu, o které se na místě mnoho dozvíte a lze sestoupat téměř k úplnému dnu. Zažijete zde přírodní klimatizaci, ježíši tam v tom vedru bylo krásně. Je to dáno tím, že na dno nedosvitne sluneční paprsek a proto se na dně drží sníh a led, který je po celý rok k vidění. Na koulování ale nedojde, až k němu se nedostanete. Cesta vede do mírného kopce, příjemným stínem lesa. Nevyhládlo vám? Nám ano a dost, držíme se tedy Vlčích jam a do stejnojmenného podniku, respektive restaurace jdeme. Stojí přímo na náměstí mezi dalšími pohostinskými zařízeními. Oslovila nás česká kuchyně. Typická vesnická restaurace lepší kategorie, čisto a poměrně útulno, personál usměvavý, jídlo výborné, porce dostačující a cena velmi příjemná. S ohledem na skutečnost, že Krušné hory a vlastně okolí Horní Blatné nabízí mnoho dalších míst, je jen na vás, kam povedou vaše kroky. Zda na Boží Dar, zpět do údolí nebo na obrovské vietnamské tržiště v nedalekých Potůčkách, kterému se říká Klondike. Ať tak, či onak, na jeden den toho bylo dost. Mějte se krásně, neseďte doma a pojďte ven. Zase někde a někdy na viděnou...