Z Hluboké a Budějovic přes celý Svět do Hradce

Na jihu naší krásné vlasti se dá užít klidně i aktivní a pestrý víkend, během kterého budete kulit zraky. Prostě lepší než sedět doma je někam vyrazit a hýbat se, no a když se k tomu přidá leccos k vidění a zažití, tak jde o poměrně lákavou nabídku. Tenhle výletní okruh začínáme laťkou postavenou poměrně vysoko. 

Hluboká nad Vltavou je asi chronicky známa většině obyvatel. I v tomto případě jde o památku, kterou by každý obyvatel naší země navštívit prostě měl. K našemu velkému překvapení není vstupné nijak závratné, stejně jako cena za parkoviště. Hodně absurdní nám připadají některé artikly nabízené ve stáncích v jeho bezprostřední blízkosti. Lázeňské oplatky, ta jedině pravá medovina z Hluboké, nebo magnety hlavního města Prahy jsou prostě trapností chudáků, vidivších zbohatnutí na hlouposti turistů. Přecházíme tedy k zámku, cesta je příjemná, nijak obtížná a zanedlouho již stojíme v rozsáhlé zámecké zahradě. Je nádherná a rozhodně ji musíme projít. Natáčela se tu mimo jiné nezapomenutelná "Pyšná princezna", ale i jiné pohádky, o kterých se zde dozvíte. Zámek je hojně navštěvován a má co nabídnout. Krása interiérů, podrobný, leč ne nudný výklad zaujal i podstatně mladší návštěvníky, kteří mohou přijít na kloub nejedné záhadě a rozluštit nejedno tajemství. Rozhodně sem vyražte, toužíte-li si alespoň odškrtnout návštěvu nějaké památky. S největší pravděpodobností vás nakopne k dalšímu výletu. V Hluboké ale ještě zůstaňme, neboť zde najdete i menší, o to krásnější Zoo, která stojí na rovině a procházka po ní za velmi hezké vstupné potěší vás i dětičky. 

O asi 10 kilometrů dále se již rozprostírá krajské město Jižních Čech, a to České Budějovice. Jediné město, ve kterém najdete polostátní pivovar. Budvar patří neodmyslitelně k hluboké historii města a našeho státu, v Praze by si mohli tuto skutečnost alespoň občas připomenout, než si "svačinářka" sedící ve Fialově vládě začne rozmýšlet jeho prodej. Ale k městu samotnému, najdete zde několik barokních památek včetně Samsonovy kašny, nebo neméně známou Černou věž. Železná panna a Rabštejnská věž jsou snad asi jedinou vzpomínkou na hradby chránící město ze 14.století. Bez pochyby vás k návštěvě svede i nějaký z mnoha obchodních center. Docela se nám líbilo zapracování autobusového nádraží do centra města. Aby bylo rozuměno, v Ústí nad Labem se vše staré bouralo, aby se nové paláce stavěly, většinou tedy s nádechem podvodu s dotacemi a podobně, ale dost už té politiky a jaksi se zapomnělo na něco pro naši společnost tak potřebného a automatického, jako je autobusové nádraží, chcete-li terminál, jak se dnes říkává. A nejde přeci o socialistický výdobytek, pro veřejnost je takové místo, kde si přestoupíte z linkového busu na MHD nebo vlak, je zde vše na jednom místě a přehledně značené, docela potřebné a pro dopravu jako takovou malé, leč významné plus. V Budějovicích, tedy těch Českých, řešili asi podobný problém, jenže centrum již bylo zastavěno obchoďáky. Napadá vás to taky, jasně, terminál je na střeše jednoho z nich, takže z busíku po eskalátorech do obchodního centra, jídlo, pití, kosmetiku z Dé-emka, nehtíky v Nails studiu, konzervy s tuňákem a kočkolit, ať přivezu domu něco i kočičce a zase hezky po jezdících schodech vzhůru a šup do busu. Proč to někde jde a jinde se hledají jen důvody, jak ne? S touhle myšlenkou opouštíme krajské město, ke kterému musíme dodat ještě jednu malou a asi nepodstatnou pochvalu. V restauraci M´c Donald v Českých Budějovicích jsme poprvé dostali colu bez ledu. Ano, slyšíte správně, věta "prosím dvakrát colu, jednu s ledem a druhou bez", si totiž vždy vysvětlili tak, že obě budou s kostkami zmrzlé vody. Tady rozumí česky.

Po silnici 34, chcete-li E49 míříme dále, konkrétně do Třeboně. Menší lázeňské město zve mimo jiné na kapří hranolky, což má býti místní specialita. Je jedno, zda vás už samotný název láká či nikoliv. Zatímco má žena se těší, já její radost úplně nesdílím. Ač mám ryby velmi rád, něco jako kapří hranolky mne děsí. Ale v Třeboni se nám povedlo něco, co se vám jinde nepovede, protože to prostě není možné. Obešli jsme celý svět, vlastně Svět. Takový název nese místní rybník, jež je patnáctý největší v naší zemi. Aby jsme se tady nechlubili, nebudeme jediní, kdož takto zdolal celý Svět, vede po jeho obvodu naučná stezka, kdo by raději plul, může se svézt výletní lodí. Nedaleko od nástupiště stojí malé bistro "U Světa". Vedou jej manželé a tak tedy podléhám manželčině volbě a Kapří hranolky se dělají. Musím ale uznat, že jako jedni z mála, jak jsme se dozvěděli, je dělají z čerstvě ulovených kaprů. Tedy ten den ulovených, žádní mrazáci. Nakonec i já uznávám, že jde o laskominu, takže jestli se někdo bojíte jako já, nebojte, jsou opravdu skvělé. Pokud jsou tedy z čerstvých šupináčů. Chcete mít jistotu? Bistro U Světa vás nezklame. 

My ještě odtud pokračujeme do Jindřichova Hradce, aby jsme zkoukli zámek. Je to příjemným zpestřením, město na nás působilo vlídně, ačkoliv jsme se dlouho nezdrželi. Přesto musíme říct, že celkový dojem je na jedničku s hvězdičkou a všem můžeme jen doporučit.   

Tak si dejte říct, neseďte doma a pojďte ven...