Velká Pardubická - 132. ročník

Každoročně druhou říjnovou neděli má milovaná manželka usedá k televizi a tráví u ní celý den. Není to proto, že je tv maniak, nýbrž důvodem je Velká Pardubická. Její celoživotní láska. Nikdy nebyla na závodišti naživo, rozhodl jsem se to změnit. S předstihem kupuji vstupenky, sama poté zajišťuje ubytování v nedalekých Cholticích, o tom ale v jiném povídání. Samozřejmě vyrážíme již v sobotu, protože chceme vidět i okolní krásy, což se nám v mnohé daří a určitě i o těch bude na našich stránkách cosi napsáno. Ale teď už k neděli. Počasí skvostné, slunečno, mírný větřík. Vstup je umožněn až od půl deváté a tak i když přicházíme s předstihem deseti minut, vedoucí ochranky u vstupu trvá na svém a pouští nás společně s koníchtivým davem přesně v půl. Rozsáhlý areál je krásný, alespoň soudě dle prostor, do kterých je nám umožněn vstup. Mnoho prodejců zde nabízí nepřeberné množství jídla, velmi dobrého mimochodem, neboť i my jsme se byli občerstvit, alko i nealko nápojů včetně několika druhů kávy a čaje. To vše za velmi rozumné ceny. Jen je nutné počítat s faktem, že tisíce lidí prahnoucí po jídle a pití je mezi dostihy těžké obsloužit a proto se tvoří dlouhé fronty. S tím ale tak nějak počítáme. Po celou dobu nás příjemně překvapuje pořádek, který se zde po celý den udržuje. Samotní návštěvníci, tedy až na tři debily s jednou slepicí sedící za námi, odpadky vyhazují do všudypřítomných odpadkových košů a popelnic. Zajímavé, že lidé se umějí chovat jako lidé, asi jiný kraj, jiný mrav. Soudě dle toho, kdy předchozí den ve městě probíhají slavnosti a ani večer, ani ráno nevidíme kromě přeplněných popelnic žádné odpadky ledabyle odhozené. Areál se pomalu zaplňuje, obdivujeme kostýmky a klobouky dam, vznešené róby a elegantní muže. I my jsem se trošku vymódili, manželka šaty doplněné honosnou čelenkou, já v bílé košili a k džínům společenské boty zn. Bugatti. To nejdůležitější, kvůli kterému se sem všichni nahrnuli, včetně nás, začíná ceremoniálem, při kterém přijíždějí Starokladrubáci s kočáry a čtyři tenoři pějí státní hymnu. Jsou ohlášeni významní hosté, sponzoři a v krátkosti program dne, na který se všichni těšíme. Manželka je jako u vytržení a chvílemi je na ní vidět dojetí. A už je to tady, první dostih, během dne jich shlédneme celkem sedm. Jsou rozděleny dle stáří koní, pohlaví a délky závodu, popřípadě obtížnosti a názvu. Domlouváme se mezi sebou, že budeme zkoušet tipovat a pokud nám to půjde, na hlavní dostih si vsadíme. Odstartovalo 8 koní, vidíme první pád, avšak nic tragického. Můj koník dobíhá první, manželčin třetí. Kde se vzali, tu se vzali důchodci. Manželský pár, který usedá vedle nás. Zapáchají potem, ale to se v otevřeném prostoru tribuny přežije, na větru vyčichnou. Co ale nechápeme, vstupné na tribunu stojí 800 na osobu, což jim líto není, ale celý den přežijí s dvěma pivy pro pána, paní kupuje čtyři perníčky, které v přesném časovém rozvrhu spořádá tak, aby jí zbyl jeden na doma. Za celý den neprohodí ani jedno slovo, jediný dotek, nic. Po hlavním dostihu se mlčky zvednou, jakoby měli domluvený signál a stejně beze slov odcházejí. Vlastně tento velmi nezáživný a podivný element jinak nádherného dne nám utkvěje v paměti na vždy. Do druhého dostihu nastupuje koníků 10, tady můj tip vychází velmi špatně, koník nedoběhl, manželčin vítězí a pan Smrdut usrkává ze svého piva. Jeho choť, paní Smrduta rozbaluje a pozřívá první perníček. Obal uklízí zpět do své letité kabelky. I v tomto dostihu vidíme pád, pro žokeje míří sanitka, ten ovšem odchází po svých. Poprvé vidíme na vlastní oči, jak se lidé staví splašenému koni do cesty, aby ho navedli tím správným směrem a zklidnili ho. Představa, že si stoupnu před koně běžícího plnou rychlostí mne trošku děsí. A je tady třetí dostih, zase 10 koní. A zase pád, tentokráte můj favorit, takže jsem zase utřel nos. Třetí místo obsazuje koník, na kterého vsází má manželka. Po čtvtém dostihu, ve kterém běží 7 koníků, jsem zase o trošku výš. Můj tip na druhém, manželčin na čtvrtém místě a poprvé vidíme, jak vypadá kůň pod sedlem po závodu. Doslova zpěněný pot nevěstí pro koně nic dobrého a patrně musí být okamžitě usušen. Smrdut dopil první pivo, lady Smrduta jí druhý perník a obal opět mizí v kabelce. Při pátém dostihu se toho na tribuně začíná dít o něco více. Patrně sedíme na tribuně určené pro blbce. Paní za námi hledící do dalekohledu sděluje sousedící, že tamhle se někdo líbá, támhle ten chlap je strašnej a mají nutnou potřebu toto téma rozebrat. Ti, jež jsem nazval zpočátku debilama a slepicí rozebírají, jak jednoho z nich bolí v krku, kterou zahání Jagermaisterem i přes to, že přijel autem, druhý zase porovnává jízdu na koni a v mercedesu s tím, že mercedes je podstatně lepší, neboť to na koni moc drncá. Nevěnují tak pozornost právě probíhajícímu dostihu, Smrduta čte po osmé program dne, který se patrně rozhodla naučít z paměti, z šesti koní dobíhá manželčin favorit druhý, zatímco můj pátý a tedy poslední. Jdeme se občerstvit, stánky i WC nestíhají a je tak nutné si vystát frontu. Nijak nám to ale nevadí, prostě to k tomu patří a vlastně tady se nikdo nerozčiluje. Patrně sem opravdu jdou lidé s tím si to užít. Při návratu zjišťujeme, že banda debilů již hodnou chvíli zjišťuje, kdo vyhrál dostih, neboť přes potřebu hlaholit svou hloupost všem okolo si jaksi nevšimli, že dostih už skončil. Šestý dostih, který mimochodem opět parta ignorantských blbů nesleduje a dlouho bude zase zjišťovat, jak dostih dopadl, přináší další pád, u kterého opět zasahuje sanitka. Ani tentokrát však nic nenasvědčuje vážnému zranění. Manželčin koník nedokončil, můj je na třetím místě. Poprvé v historii a naposledy se startuje od Malých zahrádek, což je název překážky. Takhle, pokud by se startovalo někde v kolonii od záhonku mrkví, bylo by to samozřejmě zajímavé vidět. Zejména ten výraz zahrádkářů. Ale pozor, já nejsem znalec, vyslechl jsem hlášení, tak teď dělám chytráka. S ohledem na naši šikovnost v tipování se rozmýšlíme, zda vážně vsadit. Nakonec souhlasíme a jdeme do toho. Manželka čtyři, já tři sta na naše favority, k tomu soukromě máme ještě každý jednoho koně, kterému fandíme. Manželčino první zklamání přichází hned na tribuně. Zatímco si důchodkyně již lehce vyvětraná papká třetí z perníků a její choť usrkává z druhého piva, parta blbů se baví nad uzavřenou sázkou, kolik koní spadne na Taxisu. Manželka se podivuje, jak je možné na něco takového vsadit, ale jde pořád jen o sport a je na každém, na co si vsadí, bohužel. 132. Velká Pardubická je tady, na start je slavnostně přivedeno 15 koní se svými žokeji a za nedlouho přichází start. Ticho přechází v hlasité povzbuzování několika tisíc návštěvníků, koně běží ze všech svých sil. Taxis a dva pády, blboun za námi má radost, že mu sázka právě vydělala dva a půl tisíce, další pád na Popplerově skoku, další na Francouzském a v zápětí i na Irské lavici. Vodní příkop nezdolává další ze závodníků a závod pokračuje o devíti koních, kdy v čele drží tempo manželčin, těsně před mým favoritem. Utíkej, pojď, koníku pojď a nevím čím vším společně s ostatními skandujeme, aby jsme povzbudili právě toho svého favorita. Poslední překážka před cílovou rovinou, to už se snad nemůže nic stát, utíkej. Klopýtnul, manželčin kůň udělal chybu, dobíhá tak nakonec osmý, zatímco můj čtvrtý. Zde nám sázka na obsazení do čtvrtého místa vyšla. A naše tajné tipy? Můj sedmý, manželčin druhý, takže ve výsledku, i když nám to nějakou korunku přineslo, vlastně jsme v tipování docela propadli, i když manželce to šlo podstatně lépe než mně. Nezapře se milovnice koníků, co naplat. Nic to nemění na faktu, že na zážitku z dostihů a krásného dne nám to nic neubralo a nemohl nám to zkazit ani pohled na hnůj, který zůstal po debilech pod jejich nohama, zatímco celá tribuna byla naprosto čistá. Důchodce do sebe kopl zbytek piva a zvedl se k odchodu, paní s posledním perníčkem jej následovala a my se přiblížili k místu, kde se udílela hlavní cena, aby jsme tak krásnou a vzácnou chvíli měli na dosah ruky. Příští rok pojedeme zase a protože jde o opravdu nádherný a nepopsatelně krásný zážitek, vezmeme s sebou každého, kdo bude chtít. Co dodat, snad jen neseďte doma a pojďte ven...