Komárka

Dnešní jedodenní výlet začínáme v Krupce nedaleko Teplic. Další z míst Ústeckého kraje, které vás okouzlí a dá zapomenout těžkému všudypřítomnému průmyslu a nespočtu montoven v okolí. Z náměstí se vydáváme po velmi dobře značené cestě k lanovce na Komáří Vížku. Byla postavena v letech 1950 až 1952 a v původní podobě se zachovala do dnešních dnů. Samozřejmě prochází o to četnější kontrolou a jedná se tedy o bezpečný přepravní prostředek. Cena za svezení není nijak tragická, i když v porovnání s autobusem jedoucím každé dvě hodiny, jde o téměř stonásobek. Ale ten zažitek rozhodně stojí za to a jednou se plácnout přes kapsu člověk prostě musí. Plácáme se i my dva. S délkou 2 348 metrů byla nejdelší lanovou dráhou ve střední Evropě. Jízda trvá 15 minut. Čtvrt hodina uběhla jako nic, nemít hodinky, nevěříme. Zážitek nám rozhodně vyvrátil prvotní úlek z ceny a nelitujeme, dokonce se někdy v budoucnu hodláme svézt znova. Kvůli délce tratě je ovšem potřeba k provozu téměř bezvětří, je tedy důležité si na stránkách vyhledat aktuální dění, popřípadě si zavolat 734 570 118 (tel.č. použito ze stránek provozovatele). Vystupujeme tedy na Komáří Vížce, kde se nachází hotel s restaurací. Zde kdysi velmi dobře, i když ne zrovna nejlevněji vařili, dnes nemůžeme ovšem sloužit, nejdeme se najíst. Výhledy, které se ale před námi rozprostírají jsou úchvatné. Teplicko, Ústecko jako na dlani. Vidíme České středohoří, vrcholky Krušných hor, na druhé straně Německo. Kousek pod kopcem leží hraniční obec Fojtovice. Dnes se jedná o pastviny a farmu, pár domečků a dvě bytovky. Dříve zde byl život úplně jiný. Stála zde továrna na klobouky a bydlelo zde několik desítek, možná stovek lidí, zejména němců. Bohužel jako jinde, tak i zde vzala válka za své a dnes jsou Fojtovice takové, jaké jsou. Zmínku o minulosti už najdeme pouze na informační tabuli, jiné hledáme marně. Vracíme se tedy zpět na Komárku, jak se jí tady říká. Dolů hodláme vyrazit pěšky, vede odtud několik dobře značených turistických tras. Míříme tedy zpět do Krupky, místní části Bohosudov, po modré. 

Cestou přicházíme ke zřícenině hradu Kyšperk. Hrad byl postaven na rozkaz Jana Lucemburského Otou z Bergova. Ten jej po chvíli vlastnil, než jej po zisku Bíliny prodal. Historii se dočítáme celou a je poměrně zajímavá. Tak či onak, krále Jana Lucemburského stejně, jako o mnoho let později Vladislava Jagellonského bysme si s hradem vůbec nespojili. Zajímavé a dobře ukryté místo, které nadchlo i naše děti. 

Pokračujeme o něco málo níže a okolo vodopádu na Unčínském potoce se napojujeme na zelenou. Jedná se o naučnou stezku Po stopách horníků. Dolovalo a kutalo se všude, Krušné hory byly a asi stále jsou bohaté na různé nerosty a rudy. Cestou potkáváme několik štol, samozřejmě dobře zabezpečených, výduchů a nejednou s úžasem a husí kůží vedeme řeč o osudech místních horníků. Relax na duši přináší odpočinek u Kotelního rybníku, kde se dle popisků scházejí otužilci a je zde pro ně vytvořen vstup. Nás teda moc voda neláká ani teď v létě. Okolo dalších několika štol scházíme až téměř dolů, kde se napojujeme ještě na kousek černé, která nás přivedla ke Křížové cestě a Božímu hrobu. Toto místo je jen několik kroků od spodní stanice lanovky, pokud se tedy nechcete vracet k lanovce jako my, před lanovkou odbočte doleva a po pár krocích budete vedeni právě onou Křížovou cestou. Jde o několik málo kroků, zato spatříte naprostý div. My tedy cestou zpět a vycházíme opět u spodní stanice lanovky. Vážení, lanovka je dvousedačková a svým provedením fakt unikátní, takže kdo se bojí, nesmí do...

Všichni ostatní, neseďte doma a pojďte ven...