Liberec

Když se řekne severní Čechy, asi každého napadne Liberec. Co taky jiného? Snad jen Ústí nad Labem, ale tam na výlet fakt nepojedeme. Tak tedy na sever do Liberce, jedné z perel severu.

Liberec, krajské město, které mi vždy přišlo tak nějak chaoticky řešené. Dopředu říkám, že jde o můj subjektivní pocit, má manželka úplně vyhraněný názor nemá. Jako správní turisté míříme do centra, neboť v místní Zoo jsme již byli. Patří z našeho pohledu mezi ty menší, leč poměrně pěkné a vlastně jediné, která má návštěvnický okruh tak nějak jednoduše celistvý. O tom ale v článku na našich stránkách o výletech, věnujícím se právě Zoo Liberec. Míst k parkování při dopravě vlastním vozem je v blízkosti centra hned několik. Město je dostupné i silniční a železniční veřejnou dopravou. Stará radnice nás doslova ohromuje. Nádherná stavba dominující náměstí před ní, pak obdivujeme ještě několik budov a náměstí, ovšem jako ve spoustě jiných měst v Čechách, zejména pak tady na severu, nelze přehlédnout ten neskutečný nepořádek na zemi. Papíry, vajgly, pet lahve, prostě jak typické pro sever Čech. Na druhou stranu se nám líbí soustředění obchodních center do centra a pak na periferii, ovšem lehce dostupnou místní MHD. Žádné tady krám, tuhle krám, ale pěkně vymezená místa nákupních zón. Děti pak jistě ocení Dinopark nebo Techmánii. My jsme tady bez dětí, také v jejich věku o výletování s námi moc nestojí. Ale rodiče připravte se na to, že tady ta sranda něco stojí. Nejde vyjmenovat všechny turistické cíle, prostě ať si zde každý najde to své.

Jak jinak, než z Liberce na Ještěd. Pec nám spadla, pec nám spadla, ale ne, lanovka nám spadla a bohužel s tragickými následky. Čest památce vyhaslému lidskému životu, o nové lanovce se teprve jedná a toho využíváme k pohybu. Autem na parkoviště a pak pěšky. Cesta je asfaltová a jde se poměrně dobře. Najde se pár těch, kteří prostě musí vozem až na vrchol a tak občas uhýbáme autům. I tak se ale jde dobře a za nedlouho již koukáme na hotel na vrcholu. Ten původní společně s Rohanovou chatou zde stál až do roku 1963, potažmo 64. Osudem se jim stala zima a oheň. Nejprve jsme nevěděli, jak to jde celé dohromady, ovšem záhy se nám vyjasnilo. V obou případech šlo o nešetrné rozmrazování, u hotelu zamrzlých trubek, v případě Rohanovy chaty o oděv. Bohužel objekty lehly popelem, ale na štěstí pro tento vrch se už tehdy jednalo o důležitý telekomunikační uzel a proto se od počátku uvažovalo a projektovalo společně jak hotel nový, tak vysílač. V roce 1968 pak odtud vysílalo rádio Svobodný sever, kde mimo jiné promluvil herec Jan Tříska nebo pozdější prezident Václav Havel. Do útrob hotelu nejdeme, má manželka zde jako školou povinná byla a do dnešních dní je nadšena. Můj pocit zvenčí budovy je už trošičku jiný, betonová stavba spíše vypadá, že se brzy rozpadne, neboť zub času a počasí jsou neúprosní a všude přítomné satelity snad vysílají i na Mars, čemuž by nasvědčovala socha mimozemšťana před hotelem. V zimě se jedná o vyhledávané zimní středisko se sjezdovkami i skokanskými můstky. Výhodou tohoto místa je i celoroční pravidelná tramvajová linka z centra města, která má konečnou na úpatí Ještědu. Z vrcholu teď v létě ale obdivujeme ten výhled. Široko daleko žádný větší kopec a tak kromě Jizerských a Orlických hor vidíme i Krkonoše, Polabí, Krušné a Doupovské hory, ale i Prahu a o Německu a Polsku ani nemluvě. Prostě je tady krásně a výšlap za to opravdu stál. Můžeme snad dodat jen dvě věci, děkujeme Liberci a přátelé, neseďme doma a pojďme ven.