Červená Voda
Dnešním výletem do Pardubického kraje vás zavedeme do blízkého okolí Červené Vody u Králík. A proč právě sem? Inu proto, že i tady je prostě krásně a především, je zde co navštívit.
Ale než začneme se samotnými výšlapy, proč vlastně Červená Voda? Vypráví se zde příběh o mnohých lidech, jež před vládou krále Zikmunda a zároveň před husity utíkali. A úprková trasa vedla právě přes místní kopec. Jenže na něm, nebo v těsné blízkosti, je husité dostihli a do jednoho pobili. A protože mrtvých byla spousta, počet se neuvádí, kdy množství krve zem nestíhala vsakovat, dotekla tato tekutina až do potoka, kde vodu na dlouho zbarvila do ruda. Zdá se vám to nemožné? Taky nad příběhem dumáme, ovšem první zmínka o obci, vlastně letopočet, by tomu odpovídal. Mnohé podrobnosti se na několika místech zde i v okolí dozvídáme, to ale necháme utajeno.
A když byla řeč o kopci, kde husité utíkavší pobili, nešlo o jen tak obyčejný kopec, nýbrž Křížovou horu. Na tu se lze dostat z nedalekého Šanova a pohodlně vystoupat o něco delší, leč příjemnější Křížovou cestou, nebo z Červené vody jako my. Cesta je kratší, zato naprostá vražda. Jeden strmý kopec střídá druhý a cesta je vhodná tak pro kamzíky, než lidi. Přesto s vypětím mnoha sil je námi zdolána. Na vrcholu se tyčí krásná rozhledna, která svou patu má ve tvaru jakéhosi šneka. Tím, že je tento oblouk krytý, poskytuje přístřeší pro turisty a toulavé se zdejším krajem. Jako na mnohých jiných místech, východně od Prahy, je také zde čisto. Vstup na rozhlednu umožňuje úhrada vstupného ve výši 30 korun v pokladně turniketu. Přijímání mincí i platba kartou trošičku zlobí, platíme tedy bankovkou. Automat nám vrací a už se hlásí o slovo bzučák, odemykající nám vstupní dveře. Ten ale nebzučí nijak dlouho a tak věříme, že mnozí návštěvníci po úhradě vstupného stejně do útrob nevejdou, obzvláště musíte-li si vybírat vrácené drobné z automatu. Takže poučeni od předešlých návštěvníků já vybírám drobné, zatímco má půvabná a moudrá žena drží již otevřené dveře. Železobetonový základ je doplněn o dřevěný plášť, což dává rozhledně zajímavou tvář. Stoupáme po 130-ti točitých schodech v útrobách věže, abychom z výšky 22,5 metru mohli spatřit nejen blízké okolí, ale například Krkonoše, Králický Sněžník a další. Ochoz je zasklený a neumožňuje okna otevřít z bezpečnostních důvodů, což na některých místech při svitu slunce znemožňuje focení. Na straně druhé právě okna pomáhají udržet chlad v horkých letních měsících. Při pohledu po okolí se asi budeme opakovat, ale jedním slovem krása, ta naše zemička. Samotná stavba je pak ještě o pár metrů vyšší. Po pokochání se výhledy sestupujeme dolů a vyrážíme odhodlaně zpět po stejné, tedy krkolomné cestě.
Po silnici I/11, která nás z Hradce Králové dovedla až sem a pokračuje do Šumperka, pokračujeme nedaleko za Červenou Vodu. Míříme do obce Zborov. Zde, tak jak je na malých vsích zvykem, je dobře značené parkoviště a cesta k další rozhledně. Ale abychom byli přesní, nejedná se o rozhlednu, nýbrž nadhlednu. Nadhledna Háječek je přístupná nonstop a výšlap od uvedeného parkoviště poměrně krátký a příjemný. Cesta vede mezi pastvinami a není nijak záludná. Vstupné na nadhlednu opět zajišťuje turniket, zde vstupné činí rovných 50 korun. Z výšky necelých 30-ti metrů je pak možné mimo jiné vidět například vrcholky Hrubého a Nízkého Jeseníku, Orlických hor a další. Cyklisté jistě ocení elektronabíječku na kola přímo u paty rozhledny. My se kocháme obrazovou výstavou zajímavých a krásných míst v okolí, což je stabilně taktéž součástí paty rozhledny. Jen pro úplnost, rozhledna má 144 schodů a na to, abychom je zdolali, to chce jediné. Nesedět doma, ale jít ven.