Hustopeče, Velké Pavlovice

Hustopeče, pro mne známé coby hlavní tah, kdy jako řidič ještě za nedostavěné dálnice jsem tudy často táhl v nekonečné karavaně automobilů. Až před nedávnem jsem zbystřil. Nejseverněji položené mandloňové sady, kam míří tisíce turistů a dle nadšení mé milované manželky, jsme zákonitě museli patřit mezi ně. No proč ne, plánování je jednoduché. Vyhnout se tě davům znamená vyrazit brzy ráno a být tak na místě mezi prvními. Převod do praxe vyšel a tak už stoupáme krátkým, leč prudkým kopcem. Za nedlouho se již před námi otevírá sad, nejdříve s omamnou, později už pro mne dosti nepříjemnou vůní. Nezbylo mi než vydržet. Ale na pohled to je krása. Na vrcholku menší rozhledna, která není úplně vymyšlena, neboť po nájezdu davů dychtivých turistů je přístupová cesta dosti blátivá a tento mazut opadává právě na rozhledně z kovových roštů. Nechtíc si tak mnozí, včetně nás, odnáší krom krásných výhledů i nějaké to bahýnko od turisty na rozhledně nad ním, a to zejména na hlavě či ramenou. Přenášíme se nad drobný nedostatek a u mandlárny, jež stojí hned pod rozhlednou, manželka ochutnává. A na Moravě nejde jinak, než si dva exempláře zakoupit domů. Procházíme se pak ještě chvíli sadem, kde původně stálo až 50 tisíc mandloní. Nepředstavitelné, dnes jich je něco okolo jednoho tisíce a přijde nám, že to jsou téměř nekonečné pláně. Jsme rádi, že místo opouštíme zrovna ve chvíli, kdy se dostavují další, tentokráte již davy turistů. Před odchodem jsme ještě zaslechli, že zakladatel je stále živ a pokud ano, má mandlovka co do sebe. Jak se praví, člověk je z pecky, neboť z pecky je švestka, ze švestky je opica a z opice člověk, jen ti zdraví jedinci z pecek mandlí. A pro úplnost, na vrcholku si můžete přečíst návod, jak si takovou mandloň správně vypěstovat na své zahrádce, včetně všech triků.

Velké Pavlovice tak jako mnohá jiná města, městečka a vesnice, jsou známá především díky vínu. Dříve jsem právě sem jezdil a sám jsem si víno, tedy i pro známé, přímo od vinaře kupoval. Dnes, po více jak dvaceti letech jsme s manželkou ulici našli, ovšem který hobití domeček to byl, to už jen hádám. Nic to nemění na tom, že jsem zde opět rád, neboť nad vinicemi vyrostla rozhledna Slunečná. Dá se k ní z druhé strany Velkých Pavlovic dojet autem, ovšem odtud je to velice krásná procházka mírným stoupáním a za svitu slunce je zde opravdu překrásně. Přímo pod rozhlednou je bufík, kde si každý může dát něco na zub a není divu, provozují to manželé s vlastním vinohradem a tak zde nabízejí i degustaci. Nutno dodat, že vskutku dobrých vín. Kromě vinohradů nás udivuje, v dobrém slova smyslu, ještě jedna věc. Až tady, při putování jižní Moravou, si uvědomujeme, jak téměř každá dědina má dětský park. Ne hřiště, tohle jsou hotové parky s mnoha a mnoha prvky, na kterých se naše potomstvo může vyřádit a také řádí. Tady prostě dítka všech věkových skupin běhají venku a užívají si sluneční paprsky. Jak říkáme, jiný svět, od kterého bychom se mohli lecčemu přiučit. Tak proto neseďme doma a pojďme ven.