Krásno
Hurá, po nějaké době se zase vydáváme na výlet a tentokráte opět na západ. Vlastně směr není až tak důležitý, neboť každý kraj má opravdu mnoho co nabídnout. Tedy kromě moře, i když i na toto téma by jsme dokázali polemizovat. Tak tedy západ. A vy pojďte přeci s námi.
Míříme k Lokti, jež je znám nejen velikým hradem a letní kulturní scénou. Dnes jej míjíme a míříme směr Horní Slavkov. Zde si kromě kriminálu a dnes již zaniklé a kdysi krásné železniční trati Slavkovským lesem, můžeme bystrým okem povšimnout malé, nenápadné porcelánky. Stojí a snad stále vyrábí hned na kraji města a jde o vůbec první porcelánku u nás. Tenhle cíl asi nebude pro mnohé tak zajímavý, jako ten následující. Dobře značená cesta nás vede k místu zvanému Šibeniční vrch. Pokud jste s námi cestovali do nedalekých Krušných hor do okolí Abertam, byli jste jistě na Plešivci. A ti pozorní ví, že v blízkosti řádili dva lapkové. Byli pěkně krutí, to se musí nechat. Po jejich dopadení byli odsouzeni a dovlečeni právě sem. Do dnešních dní zde stojí stavba bratru podivná, kulatá a bez střechy. Místo ní jen tři trámy. Legenda praví, že Horní Slavkov, ba dokonce ani nedaleký Loket, svého kata nemaje, jsou nuceni si takové služby objednati. Takový, dnes bychom řekli soukromník přišel, na vrch odsouzeného dojíti nechal, a to vše za přihlížení davu lidí po zábavě tohoto druhu dychtivém, který odsouzeného tlouci a kamenovati směl. Takový odsouzený, včetně lapků, do svého cíle dojít musel a tam byl pověšen. Ale pozor, nešlo o žádné oběšení, naopak, pěkně tak, aby živ odsouzenec zůstal. Zavěšen tak byl za jeden z trámů. Tím byl vystaven slunci, dešti, mrazu a dokonce v mnoha případech dotírání ptáků. Havrani i vrány si tak přišli na své. Za dlouhého trápení pak čekali na smrt, jako na své vysvobození. Nejděsivější na tom všem jsou ale příběhy oněch zvědavců, kteří zde dokázali sedět, koukat se a čekat na cizí smrt několik hodin či dní. Zrekonstruované popraviště s původní zeminou nahání až strach. Inu, nebylo to v dobách dávných jednoduché a kat, soukromník, vydělal dost peněz, jenže ta práce ... Tu a tam vystupující železnice z hustého lesního porostu do silnice cestou sem i odtud na klidu rozhodně nepřidává.
Pojďme situaci odlehčit a popojeďme o kousek dále.
Krásno, malé a dalo by se říci ničím nezajímavé městečko. Ouha, právě tady navštívíme další místo připomínající naši historii, tentokráte však půjdeme pod zem. Hornické muzeum, o kterém jsme slyšeli samou chválu musíme vidět. Už vstup nás uchvacuje, historie nejen slovem, ale i fotografií, zrenovované důlní stroje, kdy některé z nich si můžeme i osahat a vše utvořeno tak, jak v dřívějších dobách bylo, přesto dost srozumitelně pro další generace. Nejen to, ale mnohem více na nás číhá za vstupné v řádu několika korun. Máme možnost shlédnout několik věrných kopií štol, vidět i osahat si různé zde těžené rudy, rozsáhlé expozice čítající několik stovek exponátů tvoří jeden velice rozsáhlý areál, který nabízí více, než některá jiná zařízení tohoto druhu. Zároveň jde o jedno z míst, kde se ve velkém chovali kanárci. Mělo to svůj velmi podstatný důvod. O tom, jako o mnoha dalších zajímavostech se dozvíte při návštěvě právě tohoto muzea a jde fakticky o krásné místo. Cesta k němu je dobře značena a parkování před vstupem zdarma.
Směrem dále k Plzni stojí na vrchu rozhledna Krásenka. Rozhodně nemáme v úmyslu toto místo vynechat, neboť se jedná o jednu z nejpozoruhodnějších rozhleden u nás. Krásná kamenná rozhledna s točitým schodištěm po svém obvodu měří 25 metrů a při výšlapu zdoláváme 120 schodů. Parkoviště, na kterém lze ponechat plechového oře nelze na hlavním tahu mezi Loktem a Bečovem nad Teplou minout. Odtud vede pohodlná cesta již jen pro pěší, která není nikterak dlouhá nebo náročná. Chvíli krásu rozhledny pozorujeme zdola, abychom poté vystoupali a kochali se výhledem na krásný Slavkovský les, Doupovské hory, ale i stolovou horu Vladař. Prostě ta naše zemička je krásná. Místa na ochozu moc není, proto zahajujeme sestup, po kterém se dáváme do řeči s několika místními a vyzvídáme zajímavosti. V roce 1933 se architekti nechávají inspirovat Babylonskou věží i politickou situací a na dlouhá léta tak tato krásná rozhledna nese jméno Hitlerka. Do dnešních dní jí ještě dost místních lidí takto nazývá. Ale asi si to nezaslouží, holka jedna kamenná. K posezení a strávení příjemných chvil poslouží taktéž veřejné ohniště. Vezmete-li si s sebou buřty, můžete si je zde opéct. My to nevěděli a tak buřty nemáme. Jediné maso v dosahu je jakýsi psík poblíž sedících a do toho nejdeme. Tak dnes bez buřtů, i když ono je stejně dosti větrno a blízký remízek, by mohl lehnout popelem. Místo to bude ale čilé, neboť město Krásno, zde pořádá setkání občanů, svatby a máte-li té své kopretiny již plné zoubky, tak i pálení čarodějnic. Vlastně si to tak odbydete vše na jednom místě, jak stylové. A k těm svatbám, místní vypráví, že kopec kdysi začarovala jedna zamilovaná čarodějka, která si zde brala svého muže. Prý od těch dob, koná-li se na těchto místech svatební obřad, nespadne zde ani kapka, i kdyby dole ve městě lilo. To nemůžeme posoudit, ale za zkoušku by to možná stálo.
Kouzelná a tajemná místa, co říkáte. A právě taková se u nás dají navštívit. Tak neseďte doma a pojďte ven.