Krásno

Hurá, po nějaké době se zase vydáváme na výlet a tentokráte opět na západ. Vlastně směr není až tak důležitý, neboť každý kraj má opravdu mnoho co nabídnout. Tedy kromě moře, i když i na toto téma by jsme dokázali polemizovat. Tak tedy západ. Míříme k Lokti, jež je znám nejen velikým hradem a letní kulturní scénou, tentokráte ale míříme směr Horní Slavkov, kde je úžasný Šibeniční vrch, a dále do obce Krásno. Tady totiž jdeme navštívit Hornické muzeum, o kterém jsme slyšeli samou chválu. Už vstup nás uchvacuje, historie nejen slovem, ale i fotografií, zrenovované důlní stroje, kdy některé z nich si můžeme i osahat a vše utvořeno tak, jak v dřívějších dobách bylo, přesto dost srozumitelně pro další generace. Nejen to, ale mnohem více na nás číhá za vstupné v řádu několika korun. Máme možnost shlédnout několik věrných kopií štol, vidět i osahat si různé zde těžené rudy, prostě rozsáhlý areál skýtá o mnoho více, než některá jiná zařízení tohoto druhu. Jednou z několika zajímavostí bylo i zjištění, že horníci ve velkém chovali kanárky a proč. Důvodem bylo... Ale ne, při toulkách tímto krajem si sem rozhodně zajeďte a vězte, že vy i děti budete maximálně spokojeni.

Směrem dále k Plzni stojí na vrchu rozhledna Krásenka. Rozhodně nemáme v úmyslu toto místo vynechat, neboť se jedná o jednu z nejpozoruhodnějších rozhleden u nás. Krásná kamenná rozhledna s točitým schodištěm po svém obvodu měří 25 metrů a při výšlapu zdoláváme 120 schodů. Parkoviště, na kterém lze ponechat plechového oře nelze na hlavním tahu mezi Loktem a Bečovem nad Teplou minout. Odtud vede pohodlná cesta, která není nikterak dlouhá nebo náročná. Chvíli krásu rozhledny pozorujeme zdůli, pak již stoupáme a kocháme se výhledem na krásný Slavkovský les, Doupovské hory, ale i stolovou horu Vladař. Prostě ta naše zemička je krásná. Po sestupu se dáváme do řeči s několika místními a vyzvídáme zajímavosti. V roce 1933 se architekti nechávají inspirovat Babylonskou věží i politickou situací a na dlouhá léta tak tato krásná rozhledna nese jméno Hitlerka. Do dnešních dní jí tak ještě dost lidí takto nazývá. Další zajímavostí je veřejné ohniště v blízkosti rozhledny. Pořádají se zde dětské dny, pálení čarodejnic, nebo lidové opékačky. Pokud máte buřtíky s sebou, i vy si je zde můžete opéct. My jsme s takovou možností nepočítali, polykáme tedy sbíhající se sliny. Pořádají se zde i svatby a traduje se, že pokud se zde konala svatba, neprší. Zajímá nás, zda jde o pověru, či fakt? Dle kroniky i pamětníků zatím pokaždé opravdu vždy, kdy se na vrchol kopce vydal svatební průvod, nebe se rozestoupilo a nespadla ani jediná kapka. I takové věci se přeci dějí.

A závěrem by byl hřích být jen pár kilometrů od Lokte a nezastavit se tam. Jenže, nějak nám ten den bez stovky turistů přišel příjemnější. Jak tedy spojit příjemné s užitečným a nepokazit si tu idylku? Jednoduše, na hradě jsme již byli, ve městě několikrát stejně jako v podhradí, tak to zkusme od lesa. A to doslova. V Lokti je u mostu vedoucí do historického centra asi jediná čerpací stanice zde. Postavíme-li se tak, aby jsme ji měli po pravé ruce a most za zády, po té levé paži budeme mít zalesněný kopec. Podél silnice pak je hned několik vstupů na lesní cesty, které nás vedou hned k několika vyhlídkám nejen na krásný hrad, ale i město samotné a řeku Ohři. Vlastně máme celé městečko přímo před nosem bez mumraje, který je v centru samotném. Ten klid, pohoda a šumění listí nám krásně uzavírá zase jeden z nádherných dní a zároveň dobíjí naše baterky. Už se zase těšíme na nějaký výlet, proto neseďme doma a pojďme ven....