Kadaň, Klášterec n.O.

Nejkrásnější města Ústeckého kraje jsme našli na západě. Klášterec nad Ohří se svým novogotickým zámkem. Ale nejen ten je ve městě a jeho blízkém okolí k vidění, i když právě u něj začínáme náš výlet. Jako první nás zaujala nádherná zámecká zahrada, která je volně přístupná a procházka v ní je balzámem na nervy. Brzy se tak dá zapomenout na krajinu plnou elektráren a dolů. Podobě zámku hodně napomohla rodina Thunů, zakladatelů porcelánek převážně v sousedním, tedy Karlovarském kraji, ale samozřejmě nejen tam. Právě porcelánu je věnován jeden z okruhů zámku, s ohledem na další okruhy, kdy druhý je zejména pro děti a třetí je interaktivní prohlídka historie města, bychom řekli, že půjde právě o ten hlavní. Ceny vstupného jsou velmi přijatelné, personál trošičku více všímavý, nechceme použít slovo vlezlý, ale prostory a vystavený porceln je vskutku skvostný. Jako školou povinný jsem na zámku byl a tenkrát mne prohlídka nijak neohromila, ale ruku na srdce, kterého puberťáka asi zajímá porcelán? Dnes je to o dost zajímavější a krásnější. Ale dost o zámku, veškerý lesk by byl připsán pouze jemu. Přitom zahradou lze dojít až k lázeňskému areálu, poměrně skromnému, leč naprosto čistému, udržovanému a ten park přímo vybízí k relaxu a odpočinku. Absolutně se nám nechtělo věřit, že v blízkosti něčeho tak ohavného, jako je elektrárna Prunéřov, může být něco tak naprosto čistého a úžasného. Dáváme se na okamžik do řeči s personálem, který nám vypráví o rozsáhlé rekonstrukci, covidu a těžkých časech, zároveň také o službách po uvedené době a možnostech ubytování a vyžití. Nebudeme nalhávat, líbilo by se nám tady. Jen škoda, že právě tyhle lázně zůstávají tak trošku ve stínu gigantů v lázeňství, přitom tady má člověk vše a klid k tomu jako bonus. Víme a zároveň všude se dočítáme, že město leží mezi Krušnými a Doupovskými horami. Aby jsme je viděli, musíme z údolí okolo malebné Ohře vystoupat výše, a to buď na nedaleký Šumburk, nebo...

... nebo Egerberk. Volíme nakonec druhý jmenovaný a děláme dobře, i když i na Šumburku musí být také pěkně. Ke zřícenině hradu vede poměrně příjemná cesta, leč není určena pro dětské kočárky, měl-li by někdo zájem. Toto místo je trošku turisty zapomenuto a tak zde nečekejte davy turistů. Naopak čekat můžete výhled na zmiňované hory, krásně vidíme Klínovec, Měděnec a vůbec celé Krušné hory táhnoucí se od západu na sever, na straně druhé vojáky obsazený Doupov, respektive vojenský Újezd Hradiště, rozkládající se právě tam. Pod námi pak Klášterec, kousek opodál Kadaň a dvě elektrárny. Již zmíněný Prunéřov a kousek vedle Tušimice. Mimochodem, právě v těsném sousedství elektrárny Tušimice a dolů, respektive přímo v areálu, se nachází velkoskleníky. Obrpěstírna celoročního provozu tady v tom báječném prostředí totiž produkuje rajské pro jeden nejmenovaný řetězec, bůh ví, zda je to Honzova či Katčina první volba. Ale zpět na krásný Egerberk. Je patrné, že se o toto místo někdo stará a udržuje ho, za což jsme rádi. Jen na informační tabuli o hradu a jeho historii se ještě nedostalo, je tak při naší návštěvě dosti nečitelná. Počasí nám přeje a tak se vydáváme zase o kousek dál.

A kam jinam, než do nedaleké Kadaně. Královské město je určitě tím nejčistším a nejkrásnějším městem severu. "Vezeme vás na nejkrásnější místa", hlásají autobusy krajského dopravce, ale pokud transparent neuvádí Kadaň, odveze vás kamkoliv, jen ne tam, co slibuje. Město s mnoha lavičkami, alejemi, terasami a nevím čím vším, krásným náměstím, na němž stojí krásná radnice s psími hlavami, překrásný kostel, nebo nedaleký bývalý Františkánský klášter neméně poutavý a krásný. Město pořádá několik kulturních akcí do roka a vždy se o nich doslechneme jako o naprosté dokonalosti kultury samotné. Jsme opravdu učarovaní. Dokonce od kláštera stoupáme po žluté na Svatý vrch. Upozorňujeme, že cest na vrchol vede několik, všechny jsou značeny žlutě, ale nebojte, pokud se budete držet směru vzhůru, nemůžete dojít jinam, než k rozhledně na vrchu kopce. Pohled do údolí Ohře je okouzlující. Prakticky se ocitáme naproti Egerberku a i výhled odtud za to stojí. Nebojte se vyšlápnout si to i s kočárkem, tady je to možné. Cestu dolů volíme přes značenou vyhlídku a pánové a dámy, rozhledna super, ale tady naprosto něco skvostného. Otevřelo se před námi celé údolí řeky, která se pod námi ohýbá, aby se vyhnula městu. Takový pohled se mi nikde jinde nenabídl, nevím, jak mojí milované manželce. Tady bych mohl sedět hodiny a hodiny, sledovat krásnou přírodu, pole a lesy, ale především řeku, v níž si voda pozvolna plyne, jakoby sama odpočívala. Jestli někdy zapomenu některá místa, tak tento kousíček naší krásné zemičky určitě ne. Hlad zaháníme na náměstí v Pivní restauraci. Výběr z deseti jídel, chuťově dobré za dobré ceny. Já hranolky s pikantní paprikovou směsí, což ale spíše působilo jako lepší UHO, ve kterém se jídlo doslova topí a dost zbyde, manželka kuřecí prso s fazolkami, toto jídlo chuťově lepší ale bez jakékoli šťávy. Za nás tedy dobré, ale je co zlepšit z našeho laického pohledu, jdeme si později napravit chuť do kavárny naproti. Esocafé, jak zde stojí psáno, působí velmi příjemně, čerstvé zákusky, domácí skvělá limonáda a báječná káva nám chuť spravily. Tady tedy o něco dražší, ale za luxus nám podaný se musí něco přihodit. Sedíme tam v klidu, já se zavřenýma očima a stále vidím tu řeku podemnou... Máte také taková místa, nebo ještě čekáte, až vám některá učarují? Tak ale neseďte doma a pojďte ven...