Tanvaldsko

Zavítali jsme na několik míst v Libereckém kraji. Jasně, každého napadnou hory a lyžovačka nebo Ještěd, jenže jedeme na počátku léta. Asi to na lyže moc nebude a známý vrchol dnes fakt ne. Místa, na která jsme se dnes vypravili, jsou v okolí Tanvaldu. Určitě by si mnozí našli zábavu i ve městě, my ale míříme do výšin. Nabízí se hned několik rozhleden, na které lze vystoupat. Na severozápad Tanvaldský Špičák, Špička a nebo Světlý vrch. Poslední jmenovanou si vybíráme tedy k výstupu my. Auto necháváme na nedalekém parkovišti v obci Albrechtice v Jizerských horách a po dobře značené cestě míříme k vrcholu. Cesta je z počátku asfaltová, poté štěrková a na konec lesní udržovaná, mnozí si však krátí kroky svahem přímo pod rozhlednou. Alespoň soudě dle vyšlapané cesty. Musím přiznat, že jsme zrovna po bujarém večírku a tak já dnes na stoupání, nebo alespoň teď, nemám moc pomyšlení. Manželka tedy sama odhodlaně míří rozhledně vstříc. Kopec je zvládnutelný a není nijak dlouhý, dle jejích slov. Já to ve svém rozpoložení vnímám zcela subjektivně jinak. Po chvíli mi už mává z vrcholu, zatímco já z pod něj jen koukám a vydýchávám včerejšek. Výhled na Jizerské hory, Krkonoše, ale i do údolí, prostě krása. Po chvíli se objevuje zájezd polských ovcí. Tedy bez urážky. Skupina zhruba 50-ti polských turistů míří k rozhledně a protože průvodu vévodí omladina, jež si cestu zkracuje výše popsanou vyšlapanou cestou, bez ohledu na směrovku s nápisem "ROZHLEDNA" mířící na cestu lesní, celé stádo bezhlavě míří za nimi. Mnohým v půli svahu dochází dech, holt cena za hloupost.

Na východ od města se nabízí výšlap na rozhlednu Štěpánka, nebo Maják Járy Cimrmana v Příchovicích. Jsme češi, tak kam asi pokračovat z Albrechtic, než za Jaroušem. A dobře děláme. Malinkatá rozhlednička schována za valem tak, že do poslední chvíle vidět není. Prostě Cimrman, co čekáme? Hned z počátku ale koukám, co jsme to za národ. Ze všeho vytěžit co nejvíc, vidět, slyšet, koupit, nebo raději ukrást, ale zaplatit za hloupé parkování, aby provozovatel a ten, kdo to pro nás všechny tady realizuje, to ne. Podělaných 50 kaček a drtivá většina si raději nechá prostřelit obě kolena, vy všichni, kdož jste tací, styďte se. My ostatní, kteří víme, že každé krásné místo něco stojí, račme vstoupit. Rozhodně s sebou vezměte dětičky, všichni se tady dobře zabavíte. Kromě restaurace, rozhledny a krásných výhledů do údolí, lze navštivit i muzeum Cimrmanovské doby, projít si Cimrmanovskou rolnickou expozici a pohádkovou cestou okolo bio farmy, kde jste zvířátkům opravdu na dosah, se dostat až do lesoparku. Naprosto ideální místo na procházku, relax a nejen pro děti spousta zábavy. Za nás naprosto exkluzivní místo a za pade parkovného, naprostý luxus.

Ale to už z těch výšek lezeme pomaličku dolů, že. A protože jsme kousek pod Kořenovem, zůstaneme na té zemi ještě chvíli. V nádražní budově v Kořenově lze navštívit poměrně unikátní muzeum. Jelikož Kořenovem prochází trať ozubnicové dráhy, právě té je věnována stálá expozice. Unikátní trať vznikla a byla provozována za jasným účelem, i když ten se s ohledem na potřeby měnil. Odkud kam, lépe řečeno až kam vedla, nebo dnes vede, jaké radosti i strasti trať přinesla, jaký byl a dnes je provoz na dráze, to vše a ještě mnohem více nabízí velice zajímavá a poutavá expozice. Vstupné je za hubičku a i dětem, alespoň těm přítomným, se radostí a zvědavostí blýskají oči. Bohužel dnes jsou vyráběny silné mašiny a tak je možné vypravit se na trať kdykoliv, ovšem zážitek ze zubačky lze mít jen několikrát do roka. Datumy jízd jsou zveřejněny nejen zde na nádraží, ale i na webových stránkách. A je správně "zubačka" nebo "ozubačka"? To se zjistí snadno, jen postačí nesedět doma a jít ven.