Od Tábora až... k Písku
Přemýšlíte nad výletem, nejlépe jak strávit víkend? Jeden z několika možných tipů jsou Jižní Čechy. Pro některé taková ta jistota, někteří se otážou, co tam? Tak především to, že je tam krásně. Můžete nám oponovat, že tak je přeci všude, nebo alespoň téměř všude a musíme vám dát za pravdu, ale pokud jste nebyli na jihu, tak vám to můžeme jen doporučit. A ti, kteří tam již byli, vědí a rádi se tam vrací.
Náš tip začíná a končí v Táboře. V žádném pionýrském nebo skautském, ale tam u vodní nádrže Jordán a řeky Lužnice. Název město získalo dle biblické hory v Nazaretu "Tabor". Tento pojem byl posléze využíván u míst vojenského obležení, zejména pak v 15.století a pomaličku se přeneslo do významu, který využíváme do dnes, tedy dětské a jiné tábory. Za nás tedy ty pionýrské, ale to je asi jiné téma. I když popravdě, tehdy ta zábava byla jiná, lepší, řekněme bezmobilní a nedigitální. Ale zpět do města Tábor, po kterém je na Marsu pojmenován kráter. Tady na jihu Čech toho uvidíte dost a dost. Hrad založený Přemyslem Otakarem II, historické jádro města, ze kterého jsme unešeni a opravdu chvílemi čekáme, zda z některé z uliček nevyjede kočár tažený koňmi. Ano, takovou historií na nás Tábor dýše. Radnice, Kostnický dům, klášter, nebo již zmiňovaná a nejstarší vodní nádrž v Evropě, Jordán. Vybudována byla v roce 1492. V letech 2013 a 14 proběhlo čištění dna nádrže poprvé od roku 1830. Dno vydalo skvosty v podobě čekých granátů, ale i těch německých a polských, ručních a tankových. Nedaleká přítomnost dělostřelectva, které zde působilo po několik desítek let, se prostě nezapře. Prostě město Tábor vám při každé návštěvě ukáže mnohé ze své bohaté historie. A nebo jen tak navštivte Zoo. Toužíte-li se posilnit na, popřípadě po cestě, navštívili jsme dvě restaurace. Beseda, nacházející se na Žižkově náměstí i Kozlovna u Františka na náměstí F. Křižíka nás však úplně nenadchly. Cena za jídlo příjemná, personál velmi vstřícný, ale kuchaři asi neměli své dny, nebo... S manželkou jsme se shodli, že slabší průměr, ne-li ještě o něco méně.
Po silnici 19 a poté 29 se vydejte do města Písek. Další ze skvostných historických center, tentokrát na řece Otavě. Prvotní osada zde byla zbudována někdy ve 12.století a důvodem nebylo nic jiného, než zlato. Úplně přesně se mělo jednat o zlatonosný písek v řece a osada se tedy pojmenovala "Na písku". Pak ale vzniká Nový Písek, který s tím starým nemá být spojován, a víte co? Zajeďte si sem, vše se tady dozvíte, město žije a každý rok, mimo spoustu jiných aktivit, zde na břehu řeky vytvářejí sochaři sochy z písku v nadživotní velikosti. Každým rokem je dané jiné téma, za naší první návštěvy se jednalo o podniky spojené s městem Písek, při druhé, a to jsme vyděli jejich zrod a leccos jsme se o tvoření dozvěděli, šlo o symboliku partnerských měst. Sochy jsou tvořeny z několika tun písku vždy na jaře a bourány jsou někdy na přelomu podzimu a zimy, tuším. Jak je možné, že je nerozmočí déšť a jiné přírodní vlivy? Taky nás to zajímalo a? Jak říkám, tady vám to rádi sdělí při tom, jak budete užasle sledovat propracované výtvory. Samozřejmě město toho nabízí o dost více. Určitě zajděte na Kamenný most, jež je nejstarším dochovaným mostem u nás a po zaniklém Juditině mostě v Praze se jedná o historicky druhý most u nás. V jeho blízkosti nejde přehlédnout stojící Café Mozart. Kromě čerstvého pečiva, zákusků a všech dalších dobrot vám tady za přijatelnou cenu udělají opravdu skvělé kafe, a to i i na další štrapác.
Do malebného městečka Bechyně vás zavede silnice 20, respektive 159. Město má bohatou divadelní tradici, své lázně a pivovar, ale nabízí i spoustu z historie. Z Bechyně vedla vůbec první elektrická dráha v Rakousku - Uhersku, kterou vyprojektoval náš slavný František Křižík. Ještě i v současnosti můžete tuto trať využít a dokonce se svézt v historickém vláčku, jež na dráze vedoucí do Tábora v letní sezóně jezdí. Pokud jste cestovali veřejnou dopravou, okruh se vám tímto uzavře, což je ale trošičku škoda. Každopádně v Bechyni zajděte do zámecké zahrady, ne-li přímo na zámek. Ve voliérách vás přivítají papoušci a zhlédnete několik sochařských děl. Nás nejvíce zaujal Trabant s nohama, ten Trabant s nohama. Proč to zdůrazňujeme, ten je totiž vystaven i se svým mužstvím (určitě ve foto na fb). Ze zahrad kláštera pak je k obdivu výhled na Lužnici a Bechyňskou duhu. O žádný přírodní úkaz se nejedná, nýbrž o most, jež svou konstrukcí vyniká. Jste-li motorovým ořem jako my, projeďte se po něm. Vede přes něj klasická silnice s jedním pruhem tam a druhým zpět, jen si dejte pozor na vlak. Ten totiž má koleje zasazeny přímo do vozovky a stává se tak při průjezdu součástí silničního provozu a teprve tady je patrné, jaký kolos takový vláček je. Můžete sejít samozřejmě i do údolí řeky, kde najdete spoustu romantických míst. No tak, romantických říkám. Jestliže jste v Táboře nejedli a v Písku jste si jen tak něco zobli a zapili to skvělou kávou, na náměstí v Bechyni, tedy až po výšlapu na ochoz kostelní věže, zajděte do restaurace "Panská" v čele náměstí. Za přijatelný peníz jsme si pokaždé výtečně pochutnali, porce byly více než dostačující a personál velmi příjemný. No a pokud teď nejdete na onu historickou mašinku, máte čas, chuť a především možnost se dopravit ještě o kousek dál, vydejte se směr Týn nad Vltavou.
Potažmo se držte směr Semenec, což je a není součást Týna. Těsně před cílem se zastavte u jednopatrové rozhledny, z níž je výhled do údolí Vltavy, na město Týn nad Vltavou, ale i na JETE. Jojo, jaderka Temelín je coby kamenem dohodil a kousek doběhl. To jsou panoramata. O necelý kilometr dále se ovšem nachází něco příjemnějšího, a to přírodovědné muzeum Semenec. Rozhodně věřte, že tohle muzeum umí zaujmout děti a nejen je. Přijde nám trošičku líto, že je mimo nějaký hlavní proud turistů, ovšem to tak u krásných a zajímavých míst občas bývá a o to více se tady budou věnovat právě vám. I má manželka a její babička si našli to své, zatímco já obdivoval bylinky a už jsem viděl jejich využití v kuchyni k nějakému tomu selátku. Tak si otřeme sliny a z muzea sejdeme kousek po cestě níže. Otevře se před vámi spojení romantiky a síly přírody u soutoku Vltavy s Lužnicí. Odtud už není nic složitějšího, než pokračovat dál, což je ovšem už na jinou kapitolu, nebo tak jak bylo řečeno na začátku, vydat se k Sezimovu Ústí a Táboru. Na jeden den by to stačilo, ne-li si to pořádně užít a rozdělit si to na dva, co myslíte? Ať tak či onak, to nesmíte ale sedět doma, tak pojďte ven...