Kryštofovým Údolím k Ploučnici

Stále se pohybujeme po Liberecké kraji. Momentálně se nacházíme západně od krajského města, ale jen co by kamenem dohodil a zbytek dojel MHD. Kryštofovo Údolí, turisty hojně navštěvovaná obec. Trošičku ale zabrouzdáme na začátek do vedlejšího Ústeckého kraje. V článku o Opárenském údolí povídáme o důležité a zajímavé železniční trati z Teplic do Liberce. Zatímco poměrně krátký úsek mezi Radejčínem na Teplicku a Opárnem na Litoměřicku zmizel na hodně dlouho, jestli ne na vždy, pod nánosem zeminy, drtivá většina krásné trati je stále provozu schopna. A teď zase zpět, dominantou Kryštofova Údolí je kamenný viadukt, který byl součástí právě oné zmiňované Ústecko-teplické dráhy, jež byla uvedena do provozu v roce 1900. Viadukt je dlouhý cca 200 metrů, má 12 oblouků s výškou 29,5 metru a je postaven do oblouku s poloměrem 235 metrů. Zajímavostí pak je, že byl postaven z kamene, jež byl vytěžen při ražbě tunelu, na který krásný a zajímavý viadukt navazuje. I proto je viadukt hojně vyhledáván a návštěvníky fotografován s právě projíždějící vlakovou soupravou. Ale poměrně malé Kryštofovo Údolí nabízí mnohem více. Například muzeum betlémů, jež se nachází v prvním patře nad restaurací U Kryštofa. Lze shlédnout více jak 20 betlémů a i když je stanovena otevírací doba, rádi nám i vám přístup umožní i mimo ni. Velice podobně je na tom místní dřevěný kostel. Interiéry jsou krásně a zdobně vymalovány a od místních se dozvídáme, že jde o znázornění bible, respektive všeho důležitého včetně přikázání. Jak nám bylo sděleno, žili zde chudí a nevzdělaní lidé. Ti povětšinou neuměli nejen psát, ale i číst a proto jim zde nechali bibli vymalovat, aby věděli, jak mají žít a čím se řídit. V neposlední řadě bylo do doby nedávné možno vidět i výstavu orlojů, kterou zde vlastníma rukama v bývalé trafostanici vytvořil místní nadšenec. Bohužel tento rodák již skonal a jak nám také místní sdělili, došlo k nezájmovému dědictví. Koukáme, co to je za výraz? Je nám vysvětleno, že dědictví získala dcera onoho nadšence, která ovšem na rozdíl od svého otce nemá zájem o turismus a přínos obci, nýbrž o plné kapsy svých kalhot a proto je orloj trvale uzavřen. Bohužel za zpřístupnění chce údajně více, než obecní pokladna utrží, tedy orloj na úkor všech ostatních, kteří se na chodu obce nemalou měrou podílejí. Jsme tedy tázáni, proč v takových případech není městem, krajem či státem řešen veřejný zájem a v těchto případech nejsou taková dědictví automaticky převzata právě nějakou správou? Zní nám to logicky, ovšem nejsme zákonodárci a můžeme jen smutně krčit rameny, jako mnozí místní a návštěvníci. Ale i to k národu našemu bohužel patří, jen kdo chce všechno, nemá nakonec nic.

S podivným rozpoložením, leč plni krásných dojmů, míříme jižně po okresní silnici přes Křižany směr Osečná. Směr je dobře značen a i cíl, pokud si dáme pozor. A opět je tady napojení na sousední kraj Ústecký. Jedním z důležitých toků tohoto kraje, kromě Labe samozřejmě, je řeka Ploučnice. Délka řeky je 105 kilometrů a v dobách své největší slávy poháněla ještě na území Libereckého kraje 4 mlýny a 2 vodní turbíny. Tím se dostáváme k jádru pudla. Parkujeme auto na odstavné ploše u bývalého Jenišovského mlýna a jdeme podél starého náhonu až ke stejnojmennému rybníku. Okolo něj je náš cíl už na dosah. Netrvá tedy dlouho a stojíme u tůňky, ve které se leckteří odvážlivci i vykoupou. Průzračná voda vyvěrající ze země, pramen řeky Ploučnice. Stojíme u jednoho z míst, kde vzniká život. Jeden z nejstabilnějších pramenů ve střední Evropě, neboť i v dobách dlouhého sucha neklesá její vývěr. Stojíme a uvažujeme, co všechno voda během své cesty třeba jen do Labe pozná, kolik ryb a lidí, kolik překážek v cestě.... Mlčky stojíme a hledíme na hladinu. Opět jedno z množství nádherných míst, tak teda neseďme doma a pojďme ven objevovat a navštěvovat právě taková místa.