Brno a Zoo

I do této metropole jižní Moravy jsme zavítali. Auto necháváme pod nádražím a to jsme si opravdu naběhli. Jsme nuceni se do centra dostat podchodem pod nádražím, což je taková hlavní tepna pro pěší, a to zcela očividně láká kdejakou havěť lidskou. Od bezdomovců po chmatáky a gaunery všeho druhu, což nás slušné tak nějak stmeluje a jeden po očku sledujeme ty druhé, abychom včas přispěchali na pomoc, nebo někteří dokázali raději zdrhnout. Střed města je ale úplný opak, čisté ulice a opravené fasády domů dělají z centra Brna poměrně pěkné místo, přes Zelný trh stoupáme ke kostelu sv. Petra a Pavla, který chvíli obdivujeme a pak se vydáváme do Denisových sadů k pomníku míru. Odtud by byl krásný výhled na staré město, jak by se v Brně dalo očekávat, bohužel nevíme, kde staré Brno je, z výhledů vidíme jen skleněné paláce rozestavěné či hotové a pěkný pohled na město to tedy rozhodně není. Tak se otáčíme a míříme na nedalý hrad Špilberk, alias Špilas. Stoupáme pěkným a příjemným parkem, který svádí k relaxu na mnoha možných místech. Dle několika lidí, posedávajících na trávě, lavičkách a zídkách, nebudeme asi jediní s tímto nápadem. Rodinné vstupné na hrad vyjde na necelých 300 kaček, což není zrovna tragédie a hrad opravdu má co nabídnout. Například chodby v opevnění, zvané Kasematy, se v 17. století proměnily na obávané vězení. Připočteme-li, že na hradě pobývala manželka Karla IV. Blanka z Valois, syn Jiřího z Poděbrad i Matyáš Korvín, nabízí hrad opravdu dost. Na jednom z nádvoří si můžete pochutnat na klobásce z grilu nebo palačince, za stovku rovnou kus. Pro děti se zde pořádají soutěže a hry, ovšem jen příležitostně a nevíme, k jaké příležitosti ano a k jaké nikoliv. K obdivu zdarma je pak na horním nádvoří studna s hloubkou téměř 112 metrů, která patří k nejhlubším v našich zemích. O rozruch se postaral nález kostry vojáka z 19. století, kdy dodnes není zjištěno, za jakých okolností a jakým způsobem se do studny dostal. A malá otázka na závěr. Víte, co je to Kvetout? Manželka při odchodu z hradu pronesla: Hele, kvetouty. No víš co, jak to padá na zem, hnědý. Víte co? Kaštan přeci.

V městské části Jundrov, konkrétně od konečné autobusu 67, je lehké stoupání po upravené cestě k lesu. Ten je obehnán plotem, ve kterém jsou vstupní brány s oznámením pro lidi, že jde o les a jak se v takovém prostoru nejlépe chovat. No, nikde jsme nic podobného neviděli a můžeme mít rozdílné pohledy na věc. Mělo by to takto býti všude, aby si lidé uvědomili, že podřizování přírody lidstvu asi moc nevyjde, nebo jsou v Brně jiní a potřebují takové informativní cedule, jelikož je nikdo takovým věcem nenaučil? No a v Ostravě se na to ptát nebudu, že? Ale k cestě, na vrcholu stojí krásná rozhledna Holedná, která je ukotvena pouze 1,5 metru pod zemí a upevněna 16-ti ocelovými lany. Maximální zatížení je tedy pouhých 20 lidí, ale tady někdo bohužel ceduli dal na jiné místo, než vstup na rozhlednu a tak kolik myslíte, že si to přečetlo za dobu našeho krátkého pobytu lidí? No, nebudeme ani tady zbytečně do obyvatel Brna rýpat, neboť by nás nepustili ani do šmirglu. Do tramvaje, samozřejmě.

Nedaleko odtud a z rozhledny vlastně na dohled, je Zoo. Oproti té ústecké (235 druhů zvířat a to kdo ví jestli?) je tady 400 druhů. Nejdříve vcházíme do suvenýrů a WC, kde je čisto, ovšem mušle jsou na sebe tak nalepené, že dva chlapi se tady vedle sebe nevejdou. V suvenýrech toliko kravin se zvířecí tématikou, až nám jde zrak kolem. Ale třeba plyšáci jsou levnější, než v kdejaké hračkárně a takoví nějací opravdovější. A už lezeme za zvířaty, Zoo je do kopce jako v mnohých jiných městech, je možno část vidět z vláčku, nebo nějakého upraveného golfového vozítka, či co. Prostě to není typický vláček. Obdivujeme krásné ptactvo a kočkovité šelmy, obrovský výběh šimpanzů je teprve ve výstavbě a jinde jsme žádné neviděli. Musíme uznat, že Zoo Brno je poměrně hezká a jsme vděční za nové a upravené pavilony, např. u žiraf. Zároveň bezplatné parkování v docházkové vzdálenosti vchodu je fajn, ale Plzeň je Plzeň. Vlastně až tady se dozvídáme možný důvod. Zoo v Plzni chová největší počet živočišných druhů, dokonce téměř dvojnásobek toho, co Praha, a to 1.192. Oproti tomu Chleby a Hodonín jsou nejmenšími Zoologickými zahradami a protože jsme je navštívili a shlédli, můžeme konstatovat, že stejně tak krásnými. Jen tady v Brně máme trošičku problém s popisky některých zvířat, například Kamčatské bručón valí sólobugy a má max dva až tři kindoše. No jen si zkuste ve fotkách pod příspěvkem počíst, určitě vám to dojde jako nám, ale pro neznalé je to síla.

Dalším z mnohých míst v Brně, která stojí za návštěvu, by mohla být vila Tugendhat a další stavby, my ovšem míříme do čtvrti Líšeň. Mariánské údolí je jedním ze dvou míst určeným k promenádám okolo vody. Jedním z nich je turisty natřískaná přehrada a druhým právě Mariánské údolí s krásnou přírodou, lesem za zpěvu ptáků a zurčení potoka. Milovníci bobové dráhy si zde také přijdou na své a pokud máte čas a chuť, kupte si v bistru něco na zub nebo pití, posaďte se v tichosti k rybníku a rozjímejte. Opravdu jde o místo, které vás absolutně nabije. K tomu postačí pár maličkostí, schovejte mobil a nekoukejte na něj, jen vnímejte přírodu kolem, ale především, neseďte doma a pojďte ven.