výhledy Karlových Varů

Král Karel IV. při honu pronásledoval jelence. Ten ve snaze prchnout před družinou lovců na dno strže skočil, v níž zhynul. Lovecká skupina vedena samotným králem sestoupivší na dno ke zhynulému zvířeti (až o několik set let později je jelenec označen za kamzíka) nachází zde vyvěrat horký pramen. Císař a vládce rozhoduje o založení osady, jež se v budoucnu v město rozšíří a vždy pozvedne se z požárů a záplav. Nechť na počest jméno krále nese a tak vznikají Karlovy Vary. Město skla Moser, porcelánu a Becherovky. Hodně věcí, které proslavily město známe asi všichni, včetně Mezinárodního filmového festivalu každoročně konaného a spjatého se státním hotelem Thermal. Málokdo už ale ví, že právě zde se narodil a jako knihkupec pracoval jakýsi šmudla jménem Karl Herman Frank. Jen díky 2.světové válce se tomuto ničím nezajímavému a nudnému člověku dostává možnosti vzestupu a po úspěšném atentátu na říšského kancléře R. Heyndricha je to právě knihkupec z lázeňského města, který se stává jeho nástupcem a přikazuje vypálit obec Lidice. Ale historii nechme historií a pojďme se na světoznámé lázně podívat tak trošku jinak, shora. Míst se k těmto účelům nabízí hned několik a protože my jsme je prošli v jedné trase, třeba si středně náročnou trasu, kterou zvládnou i menší, i když pro ty v kočárku úplně celá trasa vhodná nebude, zkusíte také.

Město je dostupné jak vlakem, tak autobusem a nebo vlastním vozem. Poslední variantu volíme i my, plecháčka necháváme v centru, kde je dostatek parkovacích míst, i když zpoplatněných. Na místní centrální stanici MHD (Tržnice) nasedáme na linku číslo 8. Ta jede jednou za hodinu a u Tržnice začíná, takže směr si fakt nespletete. Vystupujeme na zastávce Hůrky. Už z autobusu, jehož trasa vede po staré Pražské silnici, je krásný výhled na hotel Imperial, jež se stal jakousi dominantou města. Od zastávky v místní části Hůrky jdeme do mírného stoupání po asfaltové silnici k Goetheově rozhledně dle viditelného značení.

Goetheova rozhledna je přístupná veřejnosti dle platné otevírací doby za mírné vstupné. My jsme tady před otevíračkou, škoda, protože výhled z ní na lázeňské město je prý krásný. Rozhodně ale nevynecháváme stezku strašidel, která je určena všem, tudíž nejen pro dítka. Kebluka, Mrakomor, Foukatán a Čmundimůra jsou jen některá z mnoha strašidýlek, která na vás číhají. Odtud pokračujeme po žluté přes Ottovu výšinu na další vyhlídku.

Tři kříže údajně dostaly název na základě úmrtí otce a jeho dvou synů, kteří zde na kopci stavěli hotel. Dřevěné kříže zde opravdu stojí, pozůstatek základů po nějaké stavbě taktéž, otázkou tedy zůstává, zda legenda stojí na pevných základech. Výhled na město je odtud ovšem skvostný. Na úpatí kopce stojí pro účely výhledů dřevěný altán, který je průběžně udržován. Velmi podobně je pak řešen výhled o pár metrů níže na vyhlídce Camera Obscura. Pokračujeme dále po žluté a okolo tělesa nedostavěné lanovky, které místy tak trošku nahání hrůzu, sestupujeme do města. Míjíme i nedostavěnou střední stanici lanovky, jež dávno vyhořela a na kraji lázeňského území vypadá dosti nenápadně. Došli jsme až k samotnému Vřídlu, kde mimo tryskající horký pramen obdivujeme i kostel sv. Máří Magdalény. 

Přecházíme Divadelní náměstí, dříve Leninovo a v sousedství věhlasného grandhotelu Pupp nastupujeme do lanovky Diana, která nás vyveze ke stejnojmenné rozhledně. Lanová dráha je více než sto let stará, vozy však prochází postupnou modernizací, aby se někdo nebál. Mezistanice Jelení skok je v tuto chvíli méně významná. Na vrcholu již vystupujeme a žasneme. Rozhledna tyčící se nad městem je z daleka dobře viditelná a zatímco lanovka je zpoplatněna více jak stokorunou, na ochoz rozhledny je vstup zdarma a můžete si vyšlápnout schody, nebo se vyvézt výtahem. Na Dianě, jak se říká celému vrchu kromě rozhledny navštivte i Motýlí dům a v porovnáním s tím v Praze, kde jsme také byli, je tady opravdový luxus. Vstupné není závratné a druhů poletujících barevných motýlů je zde opravdu více jak dost. I prostředí pralesa je téměř dokonalé. Opakovaně se do Karlových Varů vracíme a vždy je Diana jedním z našich cílů. Pro děti je zde i mini zoo a nemalým lákadlem je restaurace s několika pávy, kteří se mezi hosty vznešeně prochází. Zatímco však před pandemií Covidu byla restaurace, respektive kuchyně něco, na co by mohl být majitel pyšný, po nutné uzavírce jsme již tak nadšeni nebyli. Z jídelního lístku zmizela většina z nabídky českých jídel, kvalita jídla nebyla úplně nejlepší a co nás mrzelo ze všeho nejvíc byl ten fakt, že tak typické místo pro Karlovy Vary a Česko nabízí k pití pouze německá piva. O německé kvalitě nebudeme polemizovat, ovšem piva asi lepší než ta česká fakt nebudou a proto dovážet sem jakýsi Bundesbeer místo prezentace některého z našich pivovarů na turisty hojně vyhledávaném místě je asi tak skvělé, jako u zámku v Hluboké nad Vltavou prodávat lázeňské oplatky, či magnetky s motivem hlavního města Prahy. Ale věřme, že změna nastane v budoucnu jen k lepšímu. Rozhodně si v blízkosti restaurace nezapomeňte vytisknout pohled Karlových Varů s vlastní fotografií. 

Dále můžete sjet lanovkou zpět do mezistanice, nebo jako my se vydat dolů pěšky. Svezením se bohužel vyhnete nejen vyhlídce Karla IV., ke které si musíme trošičku zajít. Není to však daleko a jde se po hřebenu ve stínu lesa. Ten samý stín však znemožňuje výhled z ochozu oné vyhlídky. Vracíme se tedy na stezku k Jelenímu skoku. Další a tentokrát s parádním výhledem na údolí lázeňského území s říčkou Teplou je věnována caru Petru Velikému. Tato vyhlídka nás a mnohé další nějak učarovala. Ale cíl je ještě o kousek níže, pod další z vyhlídek s názvem Kristýnka.

Jelení skok je naší poslední zastávkou na túře po vyhlídkách města. Vlastně nás navrací k úvodu tohoto výletu. Vyhlídka Jelení skok je z údolí méně viditelná, naopak výhled pěkný, ale dominantou je kamzík. Vysvětlení je jednoduché. Leč v dobách Karla IV. uměli vymyslet něco jako výsernici a další výdobytky té doby, jelena od kamzíka nikdo rozlišit neuměl. Jednalo se tedy vždy jen o jelence a jak již bylo zmíněno, až později se začalo uvádět, že oním uštvaným a zhynulým zvířetem nebyl jelen, ale kamzík.  

Kocháme se pohledem na kouzelné město světoznámých lázní, pak se vracíme ke Kristýnce a namísto vracení se k Vřídlu sestupujeme po Sovově stezce na Zámecký vrch a okolo výletní restaurace Malé Versailles, do které mne rodiče brávali jako kluka a ve které se pořádali odpolední tanečky, dorážíme k Ruskému kostelu. To není úplně ten pravý název, jde o pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla, označení kostela jedné země vzniknul u místních a název se udržel do dnešních dní. Tady náš výlet už ale opravdu končí, sestupujeme do města a jsme nedaleko od Tržnice, ze které jsme vyráželi. 

Co myslíte, tak trošku jiná návštěva Karlových Varů by mohla být zajímavým tipem na váš výlet. Je jen na vás, zda půjde o jednodenní túru, nebo součást vašeho delšího pobytu. Rozhodně můžeme ale doporučit tenhle nevšední pohled na město světového formátu. Tak tedy neseďte doma a pojďte ven...