Terezín

Město na severozápadě Čech, ale lze říci město? Dnes vás pozveme do pevnosti, která nebyla nikdy dobita, a právě díky tomu dnes nabízí mnoho zajímavého...

Město, jehož jméno mnozí spojují především s 2. světovou válkou. Leč jde o patrně nejtemnější část historie, není to jen ona válka, která zde psala dějiny. K počátkům bychom se museli vrátit do vlády Marie Terezie, dle které je pevnost a později město pojmenováno jejím synem, Josefem II. Samotná pevnost je vystavěna jako poslední v Evropě a díky tomu získala ty nejpropracovanější obranné prvky...

... nad kterými můžete žasnout při jedné z prohlídek. My jsme využili jednu z nočních, které se tu a tam pořádají a? Nad obrannými prvky bychom udiveně pokyvovali hlavami i ve dne a noční přítmí, vyvolané jen plápolajícími svíčkami na nějaké tragičnosti nepřidává. Spíše naopak, mnohé zůstává skryto ve tmě. Průvodce je ale naprosto fantastický, až by snad člověk řekl, že on sám u stavby byl. I když prohlídka velké pevnosti obsahuje jen velmi nepatrnou část velkého komplexu, o Terezíně a pevnosti zde povypráví snad úplně vše.

Město samotné, sevřené mezi Labem a Ohří a také Velkou a Malou pevností, sloužilo jako kasárna zpočátku, později ale jako ghetto, zejména pro židy. To už se v historii posouváme k oné válce, která připravila o život miliony lidí a na kterou se, k naší veliké chybě, pomalu ale jistě zapomíná. Ve městě Terezín tak lze na jednu vstupenku navštívit muzeum, věnované nejen historii vzniku a předválečné, ale rovněž i té válečné. Opět vřele doporučujeme. I když pravdou je, že město na nás působí takovým klasickým, šedým, severočeským dojmem, na straně druhé početné romské rodiny, dříve cikánské, zde bydlící, jsou docela paradoxem.

V neposlední řadě a snad právě naopak, jako první bychom všem, především pak mladým generacím, doporučili Malou pevnost. Ta sloužila vždy jako vězení a později, za dob 2. světové války, jako vězení pražského gestapa. Odtud lidé putovali do koncentračních nebo pracovních táborů, kdy jedním z nich byla továrna Richard u Litoměřic. O té se u nás již také dočtete. To neznamenalo, že zde lidé neumírali. Umírali a nebylo jich málo. Nejsme mezi těmito zdmi poprvé, tentokráte se na nás s prosbou výletu sem obrátila dcerka s tím, že ve škole se o tom učí a chtěla by to vidět. Zase jsme uronili několik slz nad osudy týraných a mrtvých lidí, kteří zdmi tohoto zařízení prošli nebo se z nich již nikdy nedostali. Místo je samo o sobě velmi ponuré a brzy zapomínáme na to, že jde o pevnost se všemi prvky, které by měl dnes člověk obdivovat. Co tady ale obdivovat? To, že obranné mechanismy pevnosti dokázalo jedno etnikum využít v podstatě jako útočné proti etniku jinému? A jak pronesla má milá manželka, jak se cítí němečtí turisté zde v Terezíně, kde jejich předci mučili a vraždili jiné? No, to je opravdu silné kafe a ve spoustě lidech, včetně mě, se probouzí v tu chvíli nenávist vůči nim a asi jen tady dokážu pochopit, proč se národ český ke svým německým sousedům, bezprostředně po válce zachoval, tak jak se zachoval.

Je na každém návštěvníkovi, s jakými pocity odtud bude odcházet, ale místo to příjemné, právě kvůli válce, příliš není. Ovšem pevnost jako celek dává strategicky význam a to, jak je postavená a zachována do dnešních dnů, je opravdu světové unikum. Celou její krásu a velikost lze pak obdivovat na naučné stezce, která je dlouhá několik kilometrů a provede Vás okolo celé pevnosti. Jen veliký pozor, místy vystoupáte na vrchol pevnosti, která je lemována několika hlubokými příkopy a okraje nejsou nijak značeny. Nakonec pak zatravněné střechy i příkopy mohou leckomu splynout a takový pád i z 11 metrů je to jediné, co tady nedoporučujeme.

Tak tedy neseďte doma a pojďte ven, jen buďte opatrní při svých toulkách a Terezín navštivte. Protože pokud se neponaučíme z útrap minulosti, jsme odkázáni k jejich opakování.