Veveří

Dnes se podíváme na samotný okraj města Brna, na jakousi vstupní bránu. Tak se totiž říká hradu, který hrdě stojí nad přehradou oné moravské metropole, nedaleko Veverské Bítýšky. Parkoviště u hradu je pro všechny motoristy zdarma, nedaleko pak zastavuje několik autobusových linek regionálního typu, cyklostezku jsme žádnou nepotkali. Tak čímpak nás dnes Brno překvapí, říkáme si.

Hrad Veveří pochází ze 13. století a prošel docela složitým vývojem. Téměř volně přístupný park má být rozmanitý a krásný, to ale na většině hradech, zejména pak zámcích bývá. Ovšem, kvůli několika záhonům sem člověk tak úplně nejede. A proč tedy téměř? Inu, vstup do hradeb jako takových, je zpoplatněn 60 korunami, díky čemuž získáváme přístup k interaktivnímu průvodci pomocí QR kódu. Fajn, za takový peníz je to lidovka. Jenže, ono není úplně na co koukat, výklad sice dobrý, jenže anglický, rozmanitý a krásný park hledáme marně, nepočítáme-li les nad přehradou. Chceme se dostat do útrob, což nám je umožněno za další vstupné, tentokráte 200 Kč. V nabídce dva okruhy, kdy vybíráme ten delší a snad lepší. Tak, jako zvenku, není mnoho vidět ani uvnitř, i když pár místností bylo krásně vybavených. Prohlídka a poutavý výklad se soustředí pouze na malou část hradu, neboť sloužil jako ozdravovna SS, poté prošel bombardováním a co nezničily bomby, úpravami zničila nejprve lesnická škola a poté ČVUT, tehdy ještě VUT. Ač se může očekávat něco zásadního, neboť hrad vlastnil bratr Karla IV., opak je pravdou a i přes parkovné zdarma, nám zdvojené vstupné přijde příliš vysoké. Investice do hradu jsou nulové, což je patrné a žít z informace, že zde kousek svatební cesty prožil Winston Churchill, nám přijde slabé. Za výklad moc děkujeme a pevně doufáme, že příště bude veselejší, neboť bude o mnoho více o čem hovořit a co procházet.

Nebudeme sedět doma a přijedeme se na pokračování tohoto příběhu podívat.