Velké Meziříčí, Dalešice

Dnes vás zavedeme do Velkého Meziříčí. Jedni tvrdí, že jde o překrásné město se zámkem a druzí, že se tam nedá žít. Projděte se s námi městem a posuďte sami, na kterou stranu se přikloníte.

A nezačneme nikde jinde než u samotného zámku. Cesta ze středu města je dobře značená a není nikterak dlouhá. Do zámku se nám nedaří dostat, neboť i když jsou uvedeny návštěvní hodiny, stále je zámek v soukromém držení jistého Jana Lichtenštejna, který zde stále bydlí. Ano bydlí, nedá se dle vchodu se zvonkem asi uvést, že honosně žije. Malinké nádvoříčko nic moc nenabízí, a ačkoliv interiéry by mohly býti krásné, exteriéry jsou spíše opačného rázu. Přilehlý park, přes který se lze dostat mezi zástavbu rodinných domů, skýtající mnoho nepřehledných míst a temných koutů, spíše přímo vybízí k natočení pořádné detektivky s hodně temnou zápletkou. I přes den se nedá říci, že by zde člověk měl nějak extra dobrý pocit. Zámek s parkem po prohlídce opouštíme a vydáváme se do centra města. Ačkoliv blíže k Moravě, čecháčství je na mentalitě znát. Náměstí je nevzhledné, betonové a zeleň, aby člověk téměř pohledal. To ne, že by ve Velkém Meziříčí nebyla místa architektonicky krásná nebo jinak zajímavá, ale tohle město v našich očích tak nějak usnulo, jako šípková Růženka. Zde vůbec nepomohla stavba dálnice, obyvatelům neulevila, i když dopravně možná trošku ano. Svištění pneumatik a hučení motorů ale od velmi blízkého dálničního mostu slyšíme při každém našem kroku, a tak je po nějaké době doslova utrpením, neutuchající poslech dunění aut. Velké Meziříčí má jistě co nabídnout a určitě by na tom bylo mnohem lépe, nebýt v takové blízkosti D1, která prakticky vede nad městem. Bohužel, tady se řadíme k těm záporníkům a přes hezká místa musíme stejně říct, že tady bychom tedy žít nechtěli. Na našem verdiktu nic nemění ani krásně točitá, přes noc barevně osvícená, rozhledna na Fajtově kopci. Výhled na dálniční most vedoucí nad městem je opravdové unikum. Přes zimu je zde otevřen menší ski areál, všudypřítomný prach z dálnice je však nejen všude ve městě, ale i zde na kopcích.  

Chuť si lze spravit u nedaleké nádrže Dalešice. Tady, kousek od jaderné elektrárny Dukovany, si můžeme dobít baterky, i když to zní opravdu divně s ohledem na uvedené. Druhá největší sypaná hráz v Evropě a zároveň největší u nás, opravdu budí respekt. Šumění vody mezi lesy a klid, který v nedalekém městě chybí, je ale naprostou oázou a přehrada jednoznačným unikátem.

Závěrem se vraťme do Velkého Meziříčí a blízkého okolí, kde se koná dost kulturních akcí a vyrazit sem by člověk alespoň jednou měl. Tak neseďte doma a pojďte ven, pokud jste zde ještě nebyli.