Měděnec, Kovářská

Výlet do Krušných hor, nebo obecně do hor, skýtá mnoho krás, vyžití a zážitků. Dnes Vám nabídneme výlet do krušné obce, od slova krušiti, kterak se do podvědomí mnoha zapsala neblahou událostí a pak ještě o kousek dále.

Začneme v Měděnci. Jak již samotný název městečka napovídá, hlavním zdrojem obživy bylo dolování rud. Magnetit a slída, stříbro a další se zde dolovalo hned v několika dolech, ale také niťařství, výroba chlapeckého prádla a další podniky zajišťovaly bohatství tohoto kraje. Vše ale odvál čas a tak se Měděnec postupně vylidnil. Do města se lze dostat vláčkem z Chomutova či Vejprt, pouze však o hlavní turistické sezoně, neboť část trati se v zimních měsících mění na běžeckou stopu pro lyžaře. Tedy, je-li dostatek sněhu. S upadajícím průmyslem sem přestaly jezdit nákladní vlaky, které zde při přívalech sněhu kolikráte zůstaly uvězněny i několik dní, což se bohužel nevyhýbalo ani dopravě osobní. Nejednou tak můžeme narazit na dobové fotografie, kde je zachycena snaha vyproštění po střechu zasypaných vagónů. Celoročně sem pak zajíždí autobus z Klášterce nad Ohří, Kadaně a Chomutova, odkud to sem není nijak daleko. Nad městem Měděnec se tyčí vrch Mědník, na kterém stojí kaple Neposkvrněné početí Panny Marie, od které je krásný výhled na planiny vrcholků Krušných hor. Dříve se na nich hojně pásl dobytek a postupně se sem opět vrací, což je velmi dobře. Pod vrcholkem se nachází, dnes již bývalá, štola Panny Marie Pomocné, do které je zpoplatněný vstup. Za 150 korun se dozvíte vtipnou formou o strastech i radostech těžby, uvidíte zajímavé rudy i živé organismy, které se zde usídlily. K prohlídce ovšem doporučujeme pevnou obuv a mikinu. Přeci jen je zde i v létě chladno a lehce vlhko až blátivo. Uvedený důl patřil mezi nejdéle sloužící, uzavřen byl definitivně až v roce 1992. Nebo se můžete vydat do další ze štol, konkrétně Země zaslíbené, která ovšem za nás byla nepřístupná a informace o otevírací době nikde.

Na opačném konci města dnes stojí budova obecního úřadu. Od města jej dělí poměrně velký, neudržovaný a zarostlý pozemek. Nebylo tomu ale vždy, neboť na pozemku původně stála budova s kamennými základy a dřevěnou nadstavbou. V ní byl, jako to za dob komunistů bývalo, umístěn ústav sociální péče pro chorobomyslné. O život zde přišlo 26 osob při velikém požáru a celý tento příběh se mnoha lidem zaryl do mysli díky zfilmování Filipa Renče, pod názvem Requiem pro panenku. Mnoho se o tomto filmovém zpracování napsalo, co z toho byla pravda, co bylo natočeno podle nesprávného výkladu komunistických pohlavárů a kolik toho bylo ovlivněno těmi, kteří po revoluci narychlo převlékali kabáty a snažili se i za pomoci filmu očistit od hrůz, páchaných za minulého režimu, necháme ležet ladem. Ať tak či onak, nic dobrého se zde nedělo a tak to pro mnohé dopadlo. Což by pro další generace mělo býti dalším důkazem, že komunismus byl, je a vždy bude svinstvo. Ukončeme ale malé okénko do politického dění. U malého pomníčku lze zavzpomínat na zmařené lidské životy.

Opusťme ale krásný Měděnec s temnou historií a vydejme se na chvilku dále po trati, do obce Kovářská. Ta se do historie zapsala, mimo jiné, díky nejstarší peci na zpracování železa v Čechách. Pec nepotřebovala tolik paliva a přesto dosahovala vyšších teplot, čímž byla hojně využívána a okolní průmysl se tomu přizpůsobil. Po železárnách dnes ale najdeme už jen ruiny a zříceniny. Zároveň podniky spojené s rybářstvím, výrobou kabelů nebo sirek zde již připomíná jen množství opuštěných a rozpadajících se továrních budov, což z celého kraje pod Klínovcem dělá velmi chudé a smutné místo. Veliký kontrast pak přináší u nedalekých Vejprt pohled za Polavu, místní potok, který je rovněž státní hranicí, na živé a bohaté německé území Krušných hor. Ale zpět do Kovářské a pryč od průmyslu k přírodě a krásám. Onu krásu a klid Krušných hor si zde můžete při ubytování ve zrekonstruovaných železničních vagónech, které ač stojící stále na slepé části trati mezi Chomutovem a Vejprty, nabízející netradiční zážitek pro turistickou veřejnost, do sytosti užít.

Prostě Krušné hory nejsou jen ošklivá placka, jak jednou pronesl jeden z hospodských. Jsou místem bohaté flory a fauny, místem, kde se lidská činnost neblaze podepsala a za pomoci dalších generací se vrací přírodě ona síla a krása. Proto neseďme doma a pojďme ven, přidat ruku k dílu.