Koněspřežka

Dnes se vydáváme po stopách Koněspřežné dráhy a nezačneme jinak než u historie. Všude dohledatelné jsou informace o tom, že se jednalo o vůbec první a zároveň nejdelší veřejnou trať v kontinentální Evropě. Trať měřila, na tu dobu, neuvěřitelných 128 km, s navazujícím úsekem do rakouského Gmundenu pak rovných 200 kilometrů. První vozy vyjely na trať v roce 1832 a zcela jistě to byla veliká sláva. Ono ale nešlo o nějaké pohodlí, jak se na naší výpravě dozvídáme, cesta trvala neskutečných 14 hodin, cestou se třikrát přepřahalo a smělo se kouřit ve vozech a na nástupištích jen tehdy, byl-li vysloven souhlas spolucestujících. Navíc, aby to nebylo tak jednoduché, při vysloveném souhlasu spolucestujících se směly kouřit pouze fajfky s víkem, které ovšem, pro ulehčení kuřákům, byly k zapůjčení na stanicích. Z Budějc se vyráželo v 5.00 a už o sedm hodin později se na obzoru objevila stanice Kerschbaum, kde se podával oběd a cestující měli možnost se projít a protáhnout se. S ohledem na novinku v cestování, byl o dráhu veliký zájem, a proto byla rezervace předem nezbytná. A abychom nebyli jen u té historie, vydali jsme se po stopách pěkně naživo a dnes již bez rezervace.

Holkov – je malá obec u Velešína. Zde je naše první zastavení u první přepřahací stanice Koňky, jak se dráze říkalo. Dnes je stanice ještě stále stojící, ovšem nevyužita, prázdná a pomalu se rozpadající, což je veliká škoda. Jak budeme moci později posoudit, jednalo by se na našem území o jedinou stavbu tohoto druhu, bohužel bez jakéhokoliv zájmu. Minimuzeum Koňky by se tady vyjímalo naprosto fantasticky, obzvláště s přihlédnutím k nedalekému restaurantu "U koňské dráhy" a mostku, na kterém se stále dochovaly kolejnice dráhy. Ten stojí necelý kilometr od stanice, o níž je řeč a cesta mezi oběma cíli vede podél současné trati v sousedství. Ta mimochodem na našem území zčásti kopíruje onu Koňku.

O několik kilometrů dále leží obec Bujanov.

Ten byl druhou přepřahací stanicí a říkalo se jí koláčová. Jak se v místní výpravně, jedná se o jednu místnost, která je věnována oné dráze, dozví každý zájemce, pekly se v obci koláče a cestujícím se podávaly k občerstvení. Údajně byly velmi oblíbené, ale během takového kodrcání bych nepohrdl asi ničím. I zde ve stanici je dochovaný kousek tratě a v přímém sousedství se nachází nádraží tratě dnešní. Dokonce během naší návštěvy zde zastavuje expres z Rakouska a posun od Koňky je neuvěřitelný.

Rybník - obec jižně od Bujanova je asi poslední zmínkou dráhy na našem území. Z obce vede po zelené Rybnický okruh, který každého dovede k náspu bývalé dráhy. Zde začíná krátká naučná stezka "Koňské dráhy", která turistu dychtivého po informacích vyplivne zase o kousek zpátky. Historicky velice zajímavá místa, po kterých se krásně člověk projde, pokračují v Rakousku, které se Koňce věnuje asi více než u nás.

V Kerschbaumu, kde byla třetí a poslední přepřahací stanice, totiž do dnešních dní lze nejen vidět, ale zároveň navštívit první nádražní restauraci. Ano tu, ve které každého cestujícího čekal oběd, a i vy si zde můžete dopřát pohoštění od dam v dobových kostýmech, nechat se svézt nejlepším vagónem dráhy nebo jen obdivovat vše, co se Koňky týká. A není toho zrovna málo.

Dost nás mrzí, že se na našem území netěší koňská dráha takovému zájmu různých spolků. Za sebe zodpovědně říkám, mít dost peněz, Holkov by se stal živým místem a vzpomínkou na nejstarší železnici v Evropě.

V roce 1872 dorazil do stanice Lest poslední vůz tažený koňmi, poté byly nahrazeni parními lokomotivami a trať začala dostávat nový rozměr a několikrát se přetrasovala.

V roce 2025 jsme na ni zavzpomínali s údivem, láskou a pokorou. Ani v časech dalších neseďte doma a pojďte ven