Jindřichův Hradec

Povídání o naší výpravě sem, pro mnohé na konec světa, vezmeme pěkně zhurta, protože tady toho je k vidění více než dost. Takže, výlet na celý den může začít.

Vezměme to hezky popořadě. Tak tedy, město Jindřichův Hradec bylo jako první v Rakousku-Uhersku připojeno k elektrické síti, a tak tehdejší obyvatelé si udělali nejen ve věcech jasno jako vůbec první. V místním minipivovaru nějaký čas pobýval Bedřich od Smetanů, a právě tady se přihodilo, že přišel o sluch. A také si pojďme říci, že Jindřichův Hradec byl nejzápadnější obcí země, i když jenom pár let, abychom jim zase nefandili.

Ale pojďme se podívat na to, co fakticky nabízí. Centrum je udržované a po rekonstrukci pěkné. Dominantou města je zámek, kde se údajně zjevuje Perchta z Rožmberka, tedy Bílá paní. Velmi pěkný zámek s povídkou o Perchtě, která ale příliš smyslu nedává. Pokud je nám ze zámků známo, sem se provdala, ale žila v Krumlově, kde skonala a kde se má zjevovat. Proč teda i tady? To si sem asi tu a tam odskočí, za nás právě odskok neučinila, a tak my máme prohlídku nerušenou a krásnou. Prohlídkové okruhy jsou za přijatelnou cenu celkem tři. I když po válce ze zámku příliš nezbylo, dnes je třetím největším komplexem v kraji a opravdu má co nabídnout. Stavba sloužila rovněž filmařům, kdy se zde natáčel film Bathory nebo pohádky O staré bambitce či Z pekla štěstí.

Jako další cíle jmenujme například zámecký mlýn, klášter Minoritů, bývalý Františkánský klášter, městskou věž a další, od centra vzdálenější cíle.

A pak je tu jeden, který stojí rozhodně za zmínku, a především pak za podporu. Jindřichohradecké místní dráhy, provozující v současné době jen mimořádné jízdy na úzkokolejné dráze. Jistě všichni slyšeli o tom, jak úzkokolejka, spojující Jihočeský kraj a Vysočinu, prochází těžkými časy, neboť kraje neplatí a nevím co všechno. Spíše se přikláním k verzi místních, že bývalý majitel peníze vyvedl a úžasná a výjimečná trať prostě dožila. Dnes, tedy v roce 2025, vlastní trať nový majitel, se kterým jsme měli čest se vidět. Obyčejný týpek v tričku, s dcerou na ramenou, který se vzdal většiny vybudované dopravní společnosti proto, aby zachránil tuhle trať. Takže srdcař. Inu nasedněme a pojďme se svézt.

Že jde o unikát asi nemusíme nikomu říkat. Někde je trať nesjízdná, jinde v dezolátním stavu, ale mezi Jindřichovým Hradcem a Kamenicí nad Lipou jede tahle souprava pomalu, ale krásně. Vlak je napráskaný nadšenci a příznivci, v okolí trati jsou desítky dalších a pro uspokojení nás všech prostě jdou a přidávají další vagón. Jako dítě jsem na úzkokolejce jednou jel, jinde a na podstatně krátké vzdálenosti (v Kyselce u KV, když ještě vedla ze stáčírny minerálních vod), má manželka nikdy. Trať se vine lesy a poli a jde opravdu o krásný zážitek. Navíc, do soupravy je zařazen jídelní vůz, a tak na každé zastávce lze přestoupit právě sem a na další zpět. Cesta tam i zpět nás vyšla na stováka, což je vysloveně lidovka, a proto i tuhle atrakci je důležité zařadit do turistických cílů.

Tudíž žádný konec světa, tady je totiž začátek, ve kterém to žije a pevně doufáme, že žít bude.

Pojďme nesedět doma a zkusme jít ven, vždyť se tam toho dost děje.