Ivančice, Oslavany

Názvy obou měst jistě mnozí z nás slyšeli, jen si vzpomenout kde? Spojuje je jedno jméno, které pro nás starší znamenalo dětství a humor. Ano, herec a bavič Vladimír Menšík se v Ivančicích narodil, tu a tam do školy chodíval, děvčata proháněl a poté, co jeho tatínek práci v Oslavanech dostal, s rodinou se přestěhoval. Na své rodné Ivančice však nikdy nezapomněl a ve spoustě svých vystoupení je rád zmiňoval, ještě raději se však do nich vracel. Ani Ivančice na pana Menšíka nezapomněly a kromě základní školy po něm pojmenované, mu na jeho rodný dům pamětní desku vystaviti nechaly. Byli jsme se na dům tohoto humoristy a především skvělého herce podívat a měli jsme různé pocity. Cítili jsme tak nějak smutek. Smutek z toho, že takový člověk, jakým pan Menšík byl, již není mezi námi, ale mnohem více se nám na rty dral úsměv, asi tak jak by to on sám chtěl, neboť vzpomínky na tohoto baviče, ty jsou veselé a úsměvné a takové také zůstanou. Věříme, že tam nahoře do dnes všechny baví a posíláme mu tímto hold.

Ivančice jako takové jsou dosti živé městečko, s upraveným náměstím a krásným okolím, kde lze navštívit rozhledny pojmenované po zdejších rodácích. Ano, p. Menšík zde má rozhlednu a ta druhá je věnována p. Muchovi. Jedna z nich se nachází na Réně, kopci, který je znám krátkodobou těžbou velmi vzácného bílého temponytu, avšak ačkoliv těžba trvala jen několik málo let, krajina zůstala poznamenána na několik dlouhých let. Jako památku na Ivančice a pana Menšíka si však chceme a budeme pamatovat Ivančice přesně takové, o jakých nám všem rád vyprávěl.

O kousek dál stojí Oslavany. Městečko mezi dvěma kopci, kdy na jednom stojí kostel sv. Mikuláše a na tom protilehlém těžní věž nad dolem. Věž je veřejnosti přístupná dle otevírací doby a nabízí pohled do malebného údolí městečka, na důl, ale především do širokého okolí jižní Moravy. Opravené centrum s několika obchůdky a zámkem nedaleko, nabízí spoustu volnočasových aktivit. Jako opravdu jsme toho už leccos viděli, ale tady jsme jako neználci. Zámek prochází postupnou rekonstrukcí a ve většině sídlí místní muzeum, ovšem jak se tady postarali o zpřístupnění památky, především pak zahrady, to nám spadla čelist. Zámecká zahrada je nabitá lidmi, mladými, staršími i těmi s dětmi. Část je jako relaxační zóna, kdy upravené trávníky a keře, jsou doplněny sochami a fontánou pro odpočinek a klid. Druhá část zahrady je přestavěna na multifunkční fotbalové, basketbalové hřiště a tenisové kurty. Hned vedle se nachází malé občerstvení, které na druhé straně sousedí s přírodním biotopem a přírodním koupalištěm. Na pravidla koupání zde dohlíží plavčík a místo přímo vybízí k odpočinku a koupačce. V neposlední řadě je část zahrady přebudována na dětské hřiště s dostatkem prolézaček, pro větší pak cvičebních prvků a pro největší pohodlných laviček a odpočinkových míst. Prostě zámek a jeho zahrada využita na maximum a jednoznačně můžeme říct, že oslavanští z podzámčí si své volnočasové aktivity užívají na zámku. Tak, jak tomu kdysi bývalo, asi.

Za dnešním dnem děláme jen pomyslnou tečku, protože vzpomínky na rej v zámeckých zahradách Oslavan a především pak na pana Menšíka, jsou nesmrtelné. Neseďte doma a pojďte ven, stojí to za to.