Hasištejn

Sever Čech, zejména pak Ústecký kraj, nepatří mezi nejvyhledávanější místa. Pro mnoho vyloučených lokalit, těžbou poznamenaná území a mnoha dalších důvodů, jenže právě tenhle kraj umí velice mile překvapit. Množstvím rozhleden, zámků a třeba hradů. Na jeden z nich, který do dnešních dní zůstává skryt očím kolemjdoucích, vás dnes zavedeme.

Nevede sem trať a o víkendech a svátcích sem nedojedete ani autobusem a proto je potřeba použít kolo, lépe vlastní vozidlo. Na silnici I/13, přesněji mezi obcí Zelená, nedaleko Chomutova a Prunéřovem, je malá a nenápadná odbočka do obce Místo. O hradu, potažmo nějakém ukazateli, ani památka a tak mnozí ani netuší, jaký obr je skryt v hustém lese nedaleko zmíněné hlavní silnice. Netrvá dlouho a po zdolání několika zatáček a projetím zmíněné obce, již odbočku nelze přehlédnout. Odtud je cesta k hradu dobře značena a parkoviště téměř u jeho bran prostorné, ve stínu a zdarma. Vstup za 50 korun nás naprosto ohromil. Nutno uvést, že do poslední chvíle opravdu nemáme tušení, jak hrad vypadá, protože skryt je opravdu skvěle a jak máme o několik chvil později možnost vysledovat, stojí opravdu na velmi dobře strategicky vybraném místě. Tento velký hrad zažil svou největší slávu v 15. století, jako mnoho jiných hradů. Na konci onoho století se zde dokonce měla nacházet jedna z největších knihoven v zemích českých. Pomalu však upadal, a protože na kopci byl patrně problém s vodou, ba i jiné vymoženosti potřebné pro šlechtu bylo obtížné zajistiti, nebyl přestavěn na zámek a začal chátrat. V 17. století zde sloužil už jen jakýsi hostinec, ale to hradu záchranu nepřineslo. Snad pro své umístění se ovšem úplně nerozpadl a rovněž díky snaze o jeho renovaci, dnes tak můžeme obdivovat velice působivé zůstatky hradu. Při pohledu z ochozů nám nabíhá husí kůže, neboť si uvědomujeme, jakým byl hrad nedobytným místem. Ať byste se v pozici nepřítele přibližovali odkudkoliv, byli byste na ráně a rozmáznuti jako mravenci. Dnes výhled kazí, respektive zpestřuje několik komínů nedalekých elektráren, zejména Tušimické. Opravdu zajímavý kontrast a dnes by se Bohumil Hasištejnský z Lobkovic asi podivil, cože to v dáli za prapodivné předměty, dým chrlící, viděno jest.

Inu, my už dnes víme, jakýpak svět se to za kopcem, lesním porostem pokrytým, otevírá. To neznamená však, že bychom historii měli opomíjet a proto i tady můžeme říct, neseďte doma a pojďte ven.