Dačice

Pojďme dnes zavítat do jediného moravského města, které leží na území Čech.

Dačice, město, které zůstalo před hranicí, rozdělující Čechy a Moravu. Byť na straně české, Moravě prý zaslíbeno. No, nebudeme hodnotit, kam město patří, ale to, čím nás může oslovit. Na první pohled poněkud omšelé, šedé, ale klidné. Stále ještě jižní Čechy v okolí zajišťují dostatek rybníků a krásnou přírodu, ve městě množství obchodů a obchůdků, kulturní a sportovní zázemí značí, že nuda tady rozhodně být nemusí. Například uveďme pořádání několika festivalů a vzdálenost 6 kilometrů od překrásné Telče na výlet prostě svádí. Jednou z několika zajímavostí, ke které jsme se tedy vydali, je empírový zámek se zvláštní barvou a volně přístupnou zahradou. Nový, jak této nepřehlédnutelné stavbě říkají, stojí téměř v samotném centru města a vede k němu turistická trasa. Nelze jej tak minout. V útrobách památky sídlí galerie a Městské muzeum, proto tato stavba z konce 16. století nenabízí úplně klasické prohlídky interiérů, jak jsme my turisté zvyklí. Je tak možné shlédnout trvalé i dočasné výstavy a dozvědět se něco o historii města. A proč nový zámek?

Protože město má ještě jeden, o několik málo let starší, který nechal postavit Albrecht Krajíř z Krajku. Tento zámek sloužil snad nejkratší časový úsek v historii svému účelu. Necelých 20 let po stavbě zámku se život přesunul do nového, reprezentativnějšího a zde zůstala jen správa zámku. Historie by pro mnohé nebyla tak moc zajímavá, pro jiné ano, dnes však prostory využívá městský úřad, a tak ani zde nečekejme prohlídkové okruhy, o historii ještě méně. Ve městě lze také shlédnout z vyhlídkové věže kostela sv. Vavřince, nebo po předchozí domluvě žasnout nad zahradní železnicí. Nezapomeňme na památník kostkového cukru. Ano, Dačice jsou totiž prvním místem na světě, kde se kostkový cukr vyrobil. A pořekadlo "za vším hledej ženu" zde není úplně od věci. Majitel tehdejší rafinerie, pan Jakub Kryštof Rada, na základě žádosti své ženy, nechává onu kostku vyrobit. Homole o výšce i 1,5 metru, které se do té doby používaly (psal se rok 1841), byly nepraktické a žena onoho muže se často při odštipování zranila. Původní tvar bílého kvádru je dnes minulostí a s úsměvem na rtech můžete zavzpomínat stejně jako my dva.

Neseďte doma a pojďte ven, osladit si život.