Českým středohořím, Tašov

Další z míst, které učaruje až nekonečnou krásou. Dnes si projdeme jeden úsek, kde turisty nepotkáte. Přitom jde o výlet naprosto fantastický.

Cesta: z Ústí nad Labem vyrážíme pravidelnou autobusovou linkou, toho času pod číslem 453 směr Rýdeč. Kupujeme si klasické jízdenky, neboť dnes by se nám jednodenka nevyplatila. Při platbě přes aplikaci dopravy kraje má cestující ještě slevu. Konečná, tedy pro nás a místem opuštění autobusu, je obec Tašov.

Cesta k hradu: V obci Tašov toho mnoho nehledejme. Býval zde zámek, nebo spíše zámeček, který kdysi patři například Oldřichu Vchynskému z Vchynic, posléze jeho bratru Vilémovi. Ten byl ale s Albrechtem z Valdštejna zavražděn v Chebu a tak si zámečku mnoho neužil. Dnes bychom ale hledali zámeček marně, respektive bychom ho i našli, ale je z něj obyčejný obytný dům. Krásy zámečku jsou nenávratně ty tam. Od bývalého zámku vede zprvu asfaltová a pak již lesní zpevněná cesta. Stoupání se nám zdá nekonečné, ale alespoň není nijak prudké. Žlutá nás vede až nad chatovou oblast Čeřeniště. Zde přesedláme na červenou a té se, až na výjimky, budeme držet po celou cestu k cíli. Na onom rozcestí je možné posedět, pro milovníky stínu je pak v lese, o kousek dále po cestě, pohodlný altán. To už jsme ale kousek od vsi Němčí, které se kvůli své poloze říkávalo Středohorská Sibiř. Dle místního jsou zde dlouhé zimy stále, ačkoliv už ne tak kruté a díky moderní době se zde žije dobře. Nebylo tomu tak vždy a třeba takovou vodu bylo nutno získávat z hluboké studny. K tomu sloužilo větrné čerpadlo. To zde ale dnes nestojí, ovšem nezmizelo a okouknout jej můžete v nedalekých a o dost známějších Zubrnicích. Okolo Trpasličího kamene, tedy kopce tohoto jména, se cesty dělí. Vydáte-li se po modré, dorazíte nejprve do obce Malečov a pak po zelené k rozhledně Lucemburkův kopec. Na kopcích pod rozhlednou údajně otec Pohoř (odtud název osady Pohoří) pěstoval chmel, z kterého vařil pivo a při jeho konzumaci s oblibou sledoval pocestné. Vždy jim ochotně přispěchal na pomoc a tak mu zde na památku vystavili sochu. My však, jak bylo sděleno, pokračujeme po červené, neboť rozhlednu jsme již v minulosti zdolali. Povrchy se střídají, z kamenité cesty na panelovou, asfaltovou a zpět ke kamenům. Od rozcestí u Trpasličího kamene je to do cíle, tedy ke Střekovskému hradu, ještě osm kilometrů. Na tomto úseku se pořádají závody v běhu a dle informativní cedule je rekord okolo 28 minut, tak můžete zkoušet. Nechceme samozřejmě letitý rekord někomu kazit a pak, nejsme dnes úplně ve formě, tak pokračujeme klidnou chůzí, protentokrát. Přes usedlost Sedlo, která bývávala turistickou, hojně navštěvovanou atrakcí, ze které dnes sice zbyl původní statek, ale rovněž už jen jako soukromý obytný objekt, docházíme nejprve k rozcestí na Malý Ostrý a po krátké chvíli Vysoký Ostrý. Zde opouštíme červenou, na chvíli, abychom po přerušované zelené nejprve vystoupali na onen vrch a následně ho obešli. Výstup je na Vysoký Ostrý krkolomnější, ale ty výhledy… Labský kaňon opravdu jako na dlani. Nabíráme dech. Dole pokračujeme ještě po přerušované či šikmé zelené, a to jen abychom se dostali na vyhlídku Miloslava Draxla. Mistru v turistice je věnována krásná lavička v místech s dalším nádherným výhledem, ale především na startovní čáře paraglidistů. Tady se to musí lítat, ale s baťohem na zádech, ve kterém je zbytek svačiny (alespoň u nás), to nezkoušejte. To už se ale vracíme zpět na červenou, aby nás kousek vedla po asfaltové cestě. Po pár desítkách metrů opět scházíme k pohodlné polní a posléze lesní cestě a sestupujeme k hradu Střekov. O něm jsme již psali a článek je určitě v menu k přečtení, tak jen okrajově. Hrad z 13. století nechává vybudovat Jan Lucemburský a více už v článku a nebo ještě lépe, přímo tady na hradě.

Závěr: 14 km v nožkách, kdy cesta se střídala nahoru a dolů stejně rychle, jako povrchy. Přesto jde o ideální výšlap nebo cyklo výlet, tady bych ale vynechal Vysoký Ostrý. Takový výšlap s kolem na vrchol, kde skladatel Wagner slyšel pískat pasáčka ovcí a onu melodii zakomponoval do jednoho ze svých děl, by se rovnal sebevraždě. Většina trasy vede lesem, byť v minulosti zde byly spíše pastviny, jejichž pozůstatek tu a tam vidno je. Od hradu se lze dále vydat ke zdymadlům, do centra, po cyklostezce do Litoměřic či Děčína nebo jako my, autobusem MHD, domů. O turisty zde nezakopnete, takže pohodinda, klídek a paráda.

Tak tedy neseďte doma, pojďte ven.